Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Přidušená demokracie nezachraňuje svět

Skoropolemika s panem Koteckým

V Deníku Referendum dne 20.6. zveřejnil pan Vojtěch Kotecký článek o důležitosti přírodních věd pro život společnosti a pro řešení naléhavých současných problémů.

Za druhé právě porozumění přírodním vědám potřebujeme ve svém občanském životě jako máloco“, píše. „Jak bez něj nezabloudit kupříkladu v polemice o globálních změnách klimatu? Václav Klaus má v jedné věci pravdu: je to jedna z největších a nejdůležitějších rozprav, jež naše společnost vede. Nejde v ní o klimatologickou teorii ani o soukromé hobby pana exprezidenta. Rozhodujeme v ní o živobytí miliard lidí v chudých zemích, na které sucho dolehne mnohem více než na průměrného Čecha či Češku. Rozhodujeme v ní také o práci tisíců našich sousedů. Rozhodujeme v ní o zemi, kterou odevzdáme našim dětem. A nejednou už bylo vidět, jak se v ní mnozí tuzemští debatéři ztrácejí očividně nikoli z ideologické slepoty nebo zlé vůle, ale protože nikdy neměli příležitost se potkat s elementárním vysvětlením fyzikální podstaty problému, o němž se vede řeč.“

Více přírodovědy nebo více politiky do škol?

Musím říci, že s názory pana Koteckého obvykle souzním; že jsme se tentokrát poněkud minuli, může být snad tím, že do každého článku nejde dát všechno.  

Ale konkrétně: není mi úplně jasné, kterou polemiku má pan Kotecký na mysli. Já osobně žiju v přesvědčení, že žádná přírodovědná polemika o změně klimatu se nevede. Už dosti dlouho panuje vědecký konsensus, že změna klimatu probíhá a způsobili ji lidé, především pálením fosilních paliv – uhlí a ropy. To je celkem jasná situace, a žádná středoškolská fyzika nám moc nepomůže s tím něco udělat. Snad (říkám snad) by nám tato zmíněná troška znalosti přírodních věd pomohla pochopit, jak klimatologové tyto jevy vysvětlují, nebo jak tak zvaní „popírači“ či „skeptici“ tyto jevy a vysvětlení klimatologů zpochybňují. Ale úplnou, definitivní pravdu se takto (s trochou fyziky navíc) nedozvíme. Ono aby si člověk opravdu mohl udělat vlastní, tj. na ostatních nezávislý a přitom naprosto relevantní přírodovědný názor, musel by mít sakra hodně informací a znalostí. Osobně si myslím, že bez vysokoškolského studia klimatologie by to nešlo. A protože my všichni nemůžeme při práci vystudovat klimatologii, musíme se – chtě nechtě – spolehnout na vědce-klimatology, a musíme počítat s tím, že bez nich opravdu v problému zabloudíme. ( Zvláště když nás povedou takoví vůdci, jako je Václav Klaus.)

Přesto by asi nebylo špatné, kdyby se oteplování planety přímo učilo ve škole. Snad by potom voliči více přihlíželi k tomuto a dalším ekologickým tématům. Nebo by horníci lépe rozuměli důsledkům své práce. Nebo uhlobaroni že by se zastyděli? Vyloučit se to nedá, a bylo by to milé. Úplně skvělé by bylo, kdyby voličstvo přijalo za svůj postoj, s nímž by se nehnalo do boje s přírodou nebo by ji nepřehlíželo jako nedůležitou, ale by sdílelo přesvědčení, že v tomto soužití je spíše třeba hledat smír a harmonii. Takhle uvědomělé voličstvo zatím nemáme, a jistě bychom se mohli roky hádat, nakolik by šlo vytvořit, resp. vychovat ve škole. Jistě by to trvalo hodně dlouho.

Bohužel problém je naléhavý 

My ale máme v současné době akutní a velmi naléhavý problém s oteplujícím se klimatem. V  tomto případě světový a i ten náš český volič je (podle průzkumu)  toho názoru, že by se s tím něco dělat mělo. Přesto se však stále nedělá dost. Což, myslím, je tím, že nefunguje ten hlavní nástroj, kterým musíme problém řešit. Je to politika, která by se měla pokusit upravit hlavně ekonomický život společnosti tak, aby nebyl v zásadním konfliktu s přírodou.

Mohli bychom také říci, že je chyba v řízení společnosti nebo případně rovnou v demokracii. Určitě ale platí – a teď mám na mysli jak Česko, tak svět – že nejsme schopni se rozhoupat k energičtějším – podstatně energičtějším – krokům na záchranu klimatu. Ta naše přidušená a zkorumpovaná demokracie nedělá, co by měla dělat. Nezachraňuje svět.  

Proč to tak je? Klimatologové už před lety řekli jasně, co se děje a dokonce i naznačili, co by asi tak mělo být součástí správného řešení. Jenže politici je neposlouchají, nekonají dostatečně, nebo konají v opačném směru (Trump). Jsou pro to různé důvody, ale jeden, snad nejdůležitější, je fakt, že možné či slibné řešení úspěšně blokuje skupina, kterou znalci nazývají „Uhelně – ropná lobby“.

Působení této lobby (a já bych řekl s pomocí soudobého slovníku, že to je „superlobby“) je vidět asi nejlépe v USA . Tam tato extrémně bohatá skupina, která spolupracuje především s republikány, vkládá ohromné peníze do volebních kampaní, aby dostala vhodné lidi na správná místa. Organizuje propagandistické kampaně, think-tanky, platí provoz webových sídel. Všemožně se snaží zabránit tomu, aby kongres a senát přijaly nějaký rozumný zákon na obranu klimatu. Důvod je zjevně prostinký: zmíněná superlobby chce zachovat enormní zisky z těžby a pálení uhlí a ropy.

Velké fosilní společnosti a obchodní skupiny za rok vloží více než 100 milionů dolarů do různých forem blokování nebo oddalování opatření na záchranu klimatu. To je údaj z britské výzkumné skupiny Influence Map za loňský rok, a já bych dodal, že to jsou oficiální údaje. (Neoficiálně by toho bylo jistě více.) Podle jiné organizace, Open Secret, ropný průmysl věnoval za rok 2016 více než 53 milionů dolarů jen republikánské straně. 

Americkému pravicovému voliči tohle (zřejmě) nevadí a tak volí, jak volí: ne-rozumně. Tudíž, dle mého náhledu, má-li se problém klimatu vyřešit, měli by lidé ve Spojených státech i jinde především pochopit, že planeta by se nemuselo oteplovat, aspoň ne tolik, jak se otepluje,  kdyby parlamentní demokracii v USA neovládala již zmíněná uhelně-ropná lobby spolu s dalšími podobnými. Taky by asi měli lépe chápat, proč a jak některá média referují zaujatě. Proč něco zamlčují a něco nafukují. A tak dále. Možná by voliči pak přišli k volbám a zvolili někoho, kdo chce odstranit nebo omezit vliv této superlobby v politice a řešit pak i problém globálního oteplování. Takoví lidé kandidují, ale pochopitelně nemají k dispozici ty miliony od těžařů.

Vidět do karet

Takže tolik o USA, u nás je situace přece jen jiná, ale ne zase až tak. Velké peníze také mrzačí demokratické procesy, šikovní demagogové posílají vyděšené voliče nesprávným směrem, média se „zastávají“ horníků, kteří mají přijít o práci. Řekl bych, že ten způsob nápravy by mohl být u nás podobný jako v USA . Velmi potřebujeme, aby voliči viděli do karet politikům. Je to – vzhledem k naléhavosti problému – ještě důležitější, než aby viděli do karet přírodě.

Že znalost přírodních věd nestačí, je vidět pěkně i na tom, co říkají o řešení problému globálního oteplování právě klimatologové. Ti se bezpochyby vyznají ve svém přírodovědném řemesle, ale jakmile začnou mluvit o řešení problému změny klimatu (tj. o politice nebo o ekonomice, případně o etice), mnozí (ne všichni!) bloudí. Slyšel jsem onehdá  rozhovor v Českém rozhlase, kde moderátor se ptal jistého klimatologa, jak by se měl problém globálního oteplování řešit, a tento odpověděl v česky skeptickém duchu, že to asi moc řešit nepůjde, „protože by to stálo strašně moc miliard“. (Opravdu? A kolik miliard bude stát nečinnost?)  Nebo si vzpomeňte, jak naivní a bezzubé byly výroky našich klimatologů na adresu Václava Klause, hlavního českého popírače.

Pro jistotu to všechno ještě jednou shrnu: Myslím, že ani hodně hodin přírodopisu navíc samo o sobě řešení tohoto problému s klimatem nepřinese (spíš by pomohlo, ale až za hodně dlouho), čímž však ani trochu nechci říci, že by se o přírodě a o vztahu nás lidí k ní nemělo víc vědět, mluvit a učit.

 

http://denikreferendum.cz/clanek/25494-demokracie-ma-take-obsah

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama