Porovnejme to s kvalifikací poslanců, senátorů, členů vlády a prezidenta. – To je přímá sabotáž, ne vládnutí.

Jde o to, že i moc je nářadí; a jako s každým nářadím, i s mocí je potřeba naučit se zacházet. Víme, jak dlouho to trvá, než se člověk naučí zacházet se srpem či kladivem (úsměv), kosou, pilou, dlátem… za jedno volební období se člověk nenaučí daleko složitějšímu zacházení s mocí kulturně a odborně tak, aby po něm zbylo dobré dílo.

Operátoři jaderných elektráren se umění řídit reaktor učí (po dokončení VŠ studia!) vpravdě přes desítku let a procházejí při tom zkouškami, jejichž nezvládnutí v jakémkoli stupni znamená odchod bez pocty. Jaký to rozdíl v porovnání s operátory lidských osudů ve společnosti! – Taky to podle toho vypadá.

Jako taková mikrosonda mi posloužily loňské volby u nás v obci.
Minulý starosta se choval sice dle zákona, nicméně jako lenní pán a značně nemravně, zapojuje a obohacuje tak celou svou širokou rodinu i kamarády, vytvořil si jakýsi klan vyvolených.
Utvořila se proti němu koalice, která využila očividného kořistnického hulvátství, vysávajícího a plundrujícího obecní rozpočet, posbírala protestní hlasy a sesadila ho, jak se, hned po volbách, ukázalo ne proto, aby napravila směr jeho, „po mně potopa“ a „teď si nahrabeme“, hospodaření, ale aby si rozdělila kořist a pokračovala ve vládnutí stylem, který před volbami kritizovala.
Je to hnus, tím spíš, že je to možné pozorovat téměř všude.
Pragmatismus tohoto ražení prorostl skutečně až k samotnému základu, tedy do té nejdrobnější komunální politiky a je brán za normu.
Jsem z toho rozpačitý a zhnusený…