Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Jsme spíš nechutně přemnožení, nebo jsme spíš hnusně rozcapení?

Dobrá zpráva: Každý den přibývá lidí, kteří snižujíí svou uhlíkovou stopu. Špatná zpráva: Každý den přibývá lidí.

Dnes se tady ptám,  který světový globální trend se víc a zhoubněji podílí na nebezpečném přehřívání planety – nadspotřeba nebo přelidnění?

 

Obludný konzum

George Monbiot, jeden z nejbystřejších  novinářů, píšících o globálním oteplování, se už před dobrými šesti lety pustil do boje proti představě, že k zásadním příčinám klimatických problémů patří přelidnění. NE!, volá Monbiot, toto není jádro problému, to je jinde – v bohatých společnostech. Tam se bezuzdně plýtvá, tam se hltají planetární zdroje neskutečným způsobem. Naopak v chudých společnostech (kde je populační růst silný, například v Asii či v Africe) sice přibývá obyvatel, ale jen málo se přitom zvětšují emise skleníkových plynů. Ti nejchudší, dovozuje Monbiot, kteří hospodaří na svém malém políčku, nemají auto ani traktor ( a kolikrát ani elektřinu), nepředstavují takřka žádnou zátěž.

rozcapovat4

Zátěž představují bohatí lidé a způsob, jakým žijí, říká Monbiot. Například Američané. Jejich uhlíková stopa je mnohokrát větší než stopa chudých Afričanů. Taková  luxusní motorová jachta  má spotřebu zhruba 1000 litrů nafty na sto kilometrů, ale může „žrát“  momentálně  až 3000 litrů nafty na sto kilometrů. Soukromá letadla jsou  ohromnými žrouty benzinu, a to boháči mívají i víc než jedno. Milionáři mají zpravidla velké domy (nebo raději hned několik) a k tomu i bazén, často nekrytý a přitom celoročně vytápěný. Prostě se jim líbí v noci se z něj koukat na hvězdy. Stojí to hodně peněz, ale oni si to mohou dovolit! A tak dále. Pracháči jsou schopni během pár vteřin zkonzumovat tolik energie a vypustit tolik CO2, co chudí nevypustí za celý život.

Monbiot z toho vyvozuje, že pokud jde o změny klimatu a budoucnost lidstva, populační růst není třeba omezovat, a naopak  je nutné se zaměřit výhradně na přemrštěný konzum v bohatých společnostech.

Plno expertů s Monbiotem  pochopitelně nesouhlasí,  bojí se spíš  přelidnění, a navrhují různá opatření proti dalšímu růstu.  Podle  zprávy  Mezivládního panelu pro klimatickou změnu  z roku  2014   by  emise CO 2 mohly být do roku 2100 o 30% nižší,  kdyby přístup k antikoncepci byl zajištěn pro všechny ženy, které o ni požádají.

Já bych s Monbiotem taky spíš  nesouhlasil!

Přesněji řečeno,  souhlasil bych, pokud bychom se ptali „kdo může za to, že se klimatický systém pomalu bortí? “. V tom má Monbiot nepochybně pravdu a vinu za to nesou bohaté společnosti, které klima dlouhodobě  ničí a nejsou schopné cokoli badatelného s tím udělat. Chudí lidé a chudé země mají na klimatické krizi daleko menší vinu.

Jakmile ale necháme vinu a viníky stranou, a budeme mluvit o řešení problému, hned se začnu od Monbiota názorově lišit. Především bych raději nespoléhal na to, že by se planetární populační růst dal rozchodit i s nějakými deseti, dvanácti či patnácti miliardami lidí. (Určitě bych  neříkal dopředu, že to půjde).  A také bych se tolik nespoléhal na odpovědnost  a prozíravost těchto ne-bohatých lidí, na jejich „eko“ chování.  Kdyby totiž Země celou tu ohromnou masu lidí měla zvládnout a přežít  to, mohlo by to celé fungovat jen kdyby  všichni tito lidé  vždy upřednostňovali  planetu a její zdraví před takřka jakýmkoli vlastním komfortem a finančním prospěchem. V případě potřeby  by  raději dobrovolně zůstali  chudí, než aby matičce přírodě škodili. A takoví lidé se sice na planetě vyskytují, ale bohužel poskrovnu, velmi poskrovnu.

Spíš mívají chudí lidé chuť si materiálně polepšit a pak si to taky užít. Tak jsme to pozorovali v Číně: dohnat Západ v konzumu i v přepychu! A fofrem! Teď hned! Žádné hledání slušnější nebo čistší cesty, žádné zvláštní  ohledy na přírodu.

Když  vyjdu z toho, že  většina lidí má tendenci se chovat  spíš neudržitelně, nemohu  další populační růst schvalovat nebo dokonce vítat.

Rozcapení a přelidnění

Já mám takový intenzivní pocit, že  nic moc dobrého nekouká ani z konzumní rozcapenosti, ani z planetárního populačního růstu.  Jak se dřív  hezky říkalo: „Jeden za osumnáct, druhej bez dvou za dvacet“.  Vůbec nejhorší situace pak nastane, když se  tyhle dva  neblahé trendy sejdou a rozjařené konzumentství je rozpumpováváno  nezkroceným  populační růstem.

Podle mého úsudku (líbit se to nebude!)  z toho vyplývá,   že  je dobře, když aspoň jeden z těchto trendů neroste,  a ještě lépe, když  pokud možno klesá. Aspoň jeden, a to tak, aby nerostl součet. Buď populace nebo konzum. Takže    když nedokážeme zastavit populační růst, měli bychom  omezit konzum. A když nedokážeme omezit konzum, nezbude než  snížit populaci.  (Jistě, ještě je možnost  konzumní chování kultivovat a zaměřit se například  na návštěvy koncertů vážné hudby, nebo na sublimaci automobilových závodů do podoby  počítačových her,  ale víte, co myslím.).

Prakticky vzato, mohli bychom například my lidé z různých koutů planety  zlepšit naše vyhlídky na uchování použitelného klimatu  tím,  že vytvoříme společnost, v níž by všichni obyvatelé byli konzumně i jinak  nerozcapení (aby jim například nevadilo dvacet stupňů Celsia v obýváku). Pak by nás nemusel až tak trápit případný lehký populační růst. Anebo  bychom se mohli zaměřit na druhou stránku mince a  usilovat o to, aby všichni našinci méně plodili a našinky méně rodily tak, aby náš rozcapený životní styl nevadil.  Je to jednoduchá aritmetika: méně lidí  – byť i konzumního životního stylu – klimatický systém méně zatíží. Například kdyby nás Čechů   bylo jen 5 milionů, uhlíková stopa Česka by při stejném životním stylu byla jen poloviční.  Na druhou stranu  kdybychom  chtěli zůstat národem s deseti miliony lidí, a přitom  chtěli  stejnou měrou  ochránit klima,  museli bychom snížit naši uhlíkovou stopu o 50%, což by znamenalo hlavně na polovinu omezit pálení fosilních paliv – uhlí, benzinu, nafty.  A   kdybychom se dokonce chtěli jako národ ještě rozrůstat,  to jest jít nad deset milionů, jak si to představují naši milí lidovci a mnozí ekonomové,  museli bychom snížit uhlíkovou stopu na jednoho Čecha/jednu Češku  ještě víc.

Jak si počínají Zambijci

Předevčírem jsem si na internetu našel následující fakta (uvádím zaokrouhleně):

Zatímco průměrný Zambijec (podle Wikipedie) ročně vypustí do vzduchu 0,5 tuny CO2,

průměrný Čech vypustí cca  10 tun CO2,

a průměrný Američan 20 tun CO2.

A na webových  stránkách francouzského inženýra a experta na energetiku Jean – Marca Jancoviciho  jsem zase našel propočet, podle kterého by planeta dlouhodobě unesla  (ohlížíme-li se jen na klima) bez problému osm  miliard Zambijců (resp. lidí s průměrnou zambijskou uhlíkovou stopou), ale asi  jen 0,5 miliardy lidí s českou průměrnou stopou a jen zhruba 0,25 miliardy lidí s „americkou stopou“.

Platí tedy,  že kdybychom se  celosvětově emisně polepšili a všici se přiblížili současné     zambijské uhlíkové stopě, značně bychom zvedli naše planetární klimatické šance – pokud bychom si současně  udrželi i dlouhodobý planetární populační nerůst. (Počítám, že Zambijci nějaký populační růst mít budou.)

Podle Jancoviciho je maximální  přijatelná průměrná globální uhlíková stopa na hlavu zhruba do dvou tun  CO2, neboli jeden člověk může „spálit“ a vypustit maximálně  2 tuny CO2 ročně, aniž by to zničilo planetu.  Kdybychom na toto uvažování přistoupili a rozhodli se, že všem lidem na světě přidělíme rovné právo spotřebovávat a vypouštět  tyto zmíněné dvě tuny,  znamenalo by to pro průměrného Čecha/Češku, že bude muset začít šetřit energií, (a v konečném součtu nebude nadále vypouštět oněch  10  tun CO2, ale jen 2 tuny,   tedy že sníží emise o 80%). Je to docela dost, ale berte v úvahu, že jsou k dispozici různé úsporné technologie,  obnovitelné zdroje, zdravý rozum atd., atd., atd.  A my Češi bychom na tom nebyli nejhůř: Američani by  v téže situaci museli snížit své vypouštění   o 90% a Katařani nebo  lidé v Saúdské Arábii  asi o 95%….Naopak hodní  Zambijci by si mohli trochu přidat!

Ano, ta představa je úsměvná, ale musím říci, že obecně mi  přijdou tyto úvahy inspirativní a přínosné, i když  pro  bohaté země zatím nepochybně  nestravitelné.  Ale  kdo ví, třeba jednou naši potomci budou sledovat uzavírání dohody všech bohatých se všemi  Zambijci,  co na světě jsou, že my bohatí uděláme maximum pro zmenšení naší uhlíkové stopy, když oni udělají maximum pro zastavení jejich populačního růstu? Anebo, možná že jednou bude normální, když  si  každoročně budou lidi chodit fasovat  svou osobní uhlíkovou povolenku????

Ještě než skončím, snad bych  měl  vysvětlit,

co to vlastně je ta rozcapenost?

Úplně přesně to nevím,   nicméně mohu říci, jak  toto libozvučné a užitečné slovo používá  moje podkrkonošská tchyně: podle ní je takový rozcapenec člověk rozmazlený, sebestředný, neohleduplný, se sklonem k egoismu a chamtivosti a se zálibou v rozežranosti a rozličném plýtvání.

Xxxxxxxx

https://www.manicore.com/anglais/documentation_a/greenhouse/quota_GHG.html

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama