Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Čí je ta utržená ruka aneb „Kontrola na finančním úřadě II“

Prohlášení autora: Obraz v žádném případě nevystihuje moje postoje nebo vlastní  zkušenosti s finanční správou ČR.  Rozhodně  nechci jakkoli naznačovat, že by snad pracovníci FÚ byli při vymáhání daňových nedoplatků příliš tvrdí nebo dokonce brutální. 

 „Kontrola na finančním úřadě II“ (akryl na sololitu, 2014)

Výklad obrazu

Pravda  je, že obraz (viz) vlastně původně  pojednával  o jistém  podnikateli, pro kterého pracovala jako účetní moje žena ještě v době, kdy jsme neměli společnou firmu. Ten pán se velice  bál kontroly na FÚ, a protože se předpokládalo, že kontrola obvykle přijde na toho, kdo neplatí DPH, respektive vykazuje nadměrný  odpočet, vždycky se snažil nějaké DPH zaplatit, i když by třeba ani nemusel.  Přesněji řečeno: snažil se tvůrčím způsobem usměrňovat  své účetnictví tak, aby nějaké minimální (samozřejmě ale ne příliš velké) DPH platil, a aby se kontrola nekonala. 

Takže o tomto jeho pocitu a postoji  měl být  původně tento obraz.

Reklama

Ale když jsem to tak maloval, docházelo v obraze k určitým  změnám a nečekaným vývojům (párkrát jsem předčasně skončil a znovu začal).  Co z toho nakonc vylezlo, sám už tak docela nechápu. 

 Tak například  černý pes na chodbě FÚ (bezpochyby to je pes využívaný právě  FÚ) , nese utrženou ruku. Na první pohled bychom řekli, že jde snad o  důsledek nějaké krapítek příliš důrazné kontroly.  Ale proč ruku nenese třeba nějaký zřízenec v košíku, decentně  přikrytou čistým prostěradlem?  Čí vůbec ta ruka je? A proč ji ten  pes  nese po veřejně přístupné chodbě? Zdá se, že FÚ  nejenže neskrývá své metody, ale dokonce chce, aby je návštěvníci  viděli a nepřehlídli?

Ovšem, ta ruka, kterou ten pes nese, může být, ale nemusí být čerstvě utržená.  Mohla by to být taky třeba atrapa utržené ruky.  V tom případě by se zřejmě jednalo  spíš o  určitou  formu psychologického nátlaku na kontrolované osoby, aby u kontroly zbytečně nevzdorovaly a  bez otálení přiznaly všechny možné přešlapy, a že jich není málo!  Samozřejmě ani takové metody bychom nehodnotili jako korektní, ale furt je to lepší, než skutečné trhání skutečných paží daňovým opozdilcům. ( Mimochodem,  když už jsme u toho trhání paží: co myslíte, který ministr by asi toto schválil či sám vymyslel? Někteří analytici říkají, že psychologicky to odpovídá  profilu  Miroslava Kalouska, ale uvědomme si, že  Andrej Babiš také  naléhavě potřebuje zvýšit výběr daní . )

Možná že klíč k vysvětlení by mohly dát ty  dvě dámy (pravděpodobně pracovnice FÚ) , které jdou proti psovi po chodbě.   Jak ony  to reagují?  Sice se nehroutí, neprchají v úděsu, jdou dál, ale zase na druhou stranu taky moc uvolněně nevypadají.  Zvláště ta jedna je  bílá  jako list kancelářského papíru.  Její barvička jako by naznačovala, že ruka je skutečná, černý pes je taky skutečný, a situace NENÍ  nahraná.  Proto bledá dáma sice jde vpřed, nezastavuje se,  ale  krve by se v ní nedořezal! Ví snad, že černý pes není jen  na psychologické zastrašování  daňových opozdilců????????????????????????

Čert aby se v tom vyznal!

 ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Obraz je součástí výstavy „Nenápadný půvab dobře zaúčtovaných dokladů“, která v dubnu probíhá v Galerii Chodovská vodní tvrz v Praze – Chodově.

Kvůli výstavě jsem nyní tak trochu omezil psaní o klimatu, ale počítám, že nejpozději v květnu se k  „Zápisníku klimaignoranta“ zase vrátím.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama