„Kontrola na finančním úřadě II“ (akryl na sololitu, 2014)
Výklad obrazu
Pravda je, že obraz (viz) vlastně původně pojednával o jistém podnikateli, pro kterého pracovala jako účetní moje žena ještě v době, kdy jsme neměli společnou firmu. Ten pán se velice bál kontroly na FÚ, a protože se předpokládalo, že kontrola obvykle přijde na toho, kdo neplatí DPH, respektive vykazuje nadměrný odpočet, vždycky se snažil nějaké DPH zaplatit, i když by třeba ani nemusel. Přesněji řečeno: snažil se tvůrčím způsobem usměrňovat své účetnictví tak, aby nějaké minimální (samozřejmě ale ne příliš velké) DPH platil, a aby se kontrola nekonala.
Takže o tomto jeho pocitu a postoji měl být původně tento obraz.
Ale když jsem to tak maloval, docházelo v obraze k určitým změnám a nečekaným vývojům (párkrát jsem předčasně skončil a znovu začal). Co z toho nakonc vylezlo, sám už tak docela nechápu.
Tak například černý pes na chodbě FÚ (bezpochyby to je pes využívaný právě FÚ) , nese utrženou ruku. Na první pohled bychom řekli, že jde snad o důsledek nějaké krapítek příliš důrazné kontroly. Ale proč ruku nenese třeba nějaký zřízenec v košíku, decentně přikrytou čistým prostěradlem? Čí vůbec ta ruka je? A proč ji ten pes nese po veřejně přístupné chodbě? Zdá se, že FÚ nejenže neskrývá své metody, ale dokonce chce, aby je návštěvníci viděli a nepřehlídli?
Ovšem, ta ruka, kterou ten pes nese, může být, ale nemusí být čerstvě utržená. Mohla by to být taky třeba atrapa utržené ruky. V tom případě by se zřejmě jednalo spíš o určitou formu psychologického nátlaku na kontrolované osoby, aby u kontroly zbytečně nevzdorovaly a bez otálení přiznaly všechny možné přešlapy, a že jich není málo! Samozřejmě ani takové metody bychom nehodnotili jako korektní, ale furt je to lepší, než skutečné trhání skutečných paží daňovým opozdilcům. ( Mimochodem, když už jsme u toho trhání paží: co myslíte, který ministr by asi toto schválil či sám vymyslel? Někteří analytici říkají, že psychologicky to odpovídá profilu Miroslava Kalouska, ale uvědomme si, že Andrej Babiš také naléhavě potřebuje zvýšit výběr daní . )
Možná že klíč k vysvětlení by mohly dát ty dvě dámy (pravděpodobně pracovnice FÚ) , které jdou proti psovi po chodbě. Jak ony to reagují? Sice se nehroutí, neprchají v úděsu, jdou dál, ale zase na druhou stranu taky moc uvolněně nevypadají. Zvláště ta jedna je bílá jako list kancelářského papíru. Její barvička jako by naznačovala, že ruka je skutečná, černý pes je taky skutečný, a situace NENÍ nahraná. Proto bledá dáma sice jde vpřed, nezastavuje se, ale krve by se v ní nedořezal! Ví snad, že černý pes není jen na psychologické zastrašování daňových opozdilců????????????????????????
Čert aby se v tom vyznal!
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Obraz je součástí výstavy „Nenápadný půvab dobře zaúčtovaných dokladů“, která v dubnu probíhá v Galerii Chodovská vodní tvrz v Praze – Chodově.
Kvůli výstavě jsem nyní tak trochu omezil psaní o klimatu, ale počítám, že nejpozději v květnu se k „Zápisníku klimaignoranta“ zase vrátím.