Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Je 150 vylosovaných občanů moudřejších než zvolený parlament?

Lidé nejsou hloupí, to jen ve vypjatých kampaních se nechají snadno zblbnout!

Jako houby po dešti vynořují se nám v poslední době po Evropě tak zvaná občanská shromáždění (citizens assembly). Mají ho v Irsku, vloni si ho zavedli ve Francii, potom ve Španělsku a teď i ve Velké Británii! Pozoru hodné je i to, že už sám vznik této novodobé instituce probíhá obvykle za velké pozornosti veřejnosti, s dosti hmatatelným očekáváním, jakoby takové občanské shromáždění mohlo vyřešit přinejmenším některé ty zanedbané až zasmrádlé problémy, na nichž si vylámaly své zuby dnešní a včerejší vlády a parlamenty. (Problém klimatické krize, například. )

Celkem vzato, při zběžném pohledu se zdá, že jde spíše o klasickou hurá-akci. Teď, zčistajasna a horem pádem, všichni musíme mít občanské shromáždění! Nu – módní záležitost to je. Ale musí to proto být nutně i zbytečná a marná záležitost? Svýma očima spíše vidím, že tato myšlenka dosti vhodně zapadá do naší doby, v níž  nedůvěryhodní politici (bohužel) rozhodují pomalu  a špatně, přičemž však  například všelidová referenda nepředstavují v  politickém rozhodování slibnou alternativu. Je potřeba systém vylepšit.

Idea občanského shromáždění, která patří do arzenálu tak zvané participativní (též deliberativní) demokracie, v níž na řešeních spolupracují občané s volenými zástupci, je postavena na uplatnění několika důležitých prvků či fíglů. Jeden takový spočívá v tom, že se do shromáždění členové  losují. Samozřejmě, ctí se poměrné zastoupení podle vzdělání,věku, pohlaví, profese či místa bydliště dotyčných losovaných. Ale zástupci jsou náhodně vybraní a to – i když na první pohled se to nezdá – přináší určité výhody: vybraní lidé  nepotřebují ani žádné voličské hlasy, ani žádné peníze na volební kampaň a nejsou potom dárcům zavázáni. Přicházejí s čistou hlavou. Mají také  k dispozici dostatek času a mohou se soustředit, mohou  si dotyčný problém promyslet a prodiskutovat, navíc si mohou pozvat na zasedání potřebné experty z oboru. Není až zas těžké představit si, že ve shromáždění (v Irsku jeho činnost řídila bývala významná soudkyně) vládne podstatně jiná atmosféra než ve společnosti, která se například právě chystá na referendum: pokud v celonárodních kampaních vládnou emoce, manipulace a lži, v  diskusi ve shromáždění by daleko častěji mohl přijít ke slovu rozum a určitá obezřetnost.

Za dnešní popularitu občanských shromáždění mohou hodně Irové, kteří si to svoje založili v roce 2016 a pověřili ho řešením několik obtížných úkolů, mimo jiné také problémem klimatické změny. Z tehdejšího jednání Irského shromáždění ke klimatické politice nakonec vznikl seznam doporučení vládě Irské republiky. Například 97% členů v něm doporučilo, aby klimatická změna jako naléhavá záležitost byla v centru uvažované politiky. Plných 100% doporučilo státu, aby převzal vůdčí roli v zavádění tak zvaných mitigačních (zmírňujících) opatření, například při zateplování  veřejných budov, prosazování nízkouhlíkových veřejných dopravních prostředků a podobně. Celkem 80% členů se postavilo za vyšší daně z aktivit vysoce uhlíkově intenzivních a konečně plných 99% doporučilo státu, aby vykupoval přebytky elektřiny od domácích výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů. Účastníci doporučili vládě, aby také podporovala veřejnou dopravu a cyklistiku a postavili se za zavádění elektromobilů a zdanění uhlíku v zemědělské činnosti.

Z dnešního pohledu už tyto návrhy nejsou až tak odvážné, jako byly v roce 2017, ale tím spíš můžeme tehdejší irská doporučení zpětně hodnotit jako rozumná a prozíravá. Další vývoj dal irskému shromáždění za pravdu.

Čertovo kopýtko zdá se spočívat ve vládě: co ta s tím udělá?! Využije aspoň něco, anebo to všechno nechá vyšumět? Možné je obojí. Ale mně připadá, že důležitější je vlastně to, jak kvalifikovaně a moudře je schopné to občanské shromáždění rozhodnout a co se stane, když dáme možnost lidem rozhodovat, a vytvoříme jim pro to odpovídající podmínky. Vzniknou stejné rozhodovací paskvily, jaké vznikají v parlamentech nebo v referendech, anebo se podaří vytvořit něco lepšího?

Osobně si nemyslím, že lidé obecně jsou nějak zvlášť moudří, ale věřím, že jsou schopni rozumných rozhodnutí, pokud je nikdo průběžně neštve, nepopichuje, nemanipuluje a nesvádí na scestí. Oni lidé nejsou hloupí, to jen ve vypjatých kampaních se nechají snadno zblbnout!

Tudíž, pokud jde o mě, například právě v otázce řešení klimatické krize bych raději pověřil rozhodováním  shromáždění sto padesáti vylosovaných, než současný český parlament, neřku-li  dokonce českou vládu.

Reklama