Po různých katastrofách letošního léta se zase začalo více mluvit o klimatické krizi. Ubylo podezřívavých pohledů a padají otázky, některé hloupější, některé chytřejší. Mě udivila otázka jedné seniorky ze středního Posázaví. „Jak se to vůbec mohlo stát?“, řekla. „Jak to, že jsme to nechali dojít až takhle daleko?“
Prohodil jsem cosi málo vtipného o otázce za milion dolarů a teprve později, doma, jsem začal dávat dohromady nějakou relevantní odpověď.
Xxxxxx
Terén není moc probádaný a otázky tohoto typu se doposud nějak příliš často neobjevovaly ani ve světových médiích. A je to celkem pochopitelné: mnozí nechtějí problém řešit, protože sami mají máslo na hlavě. Ti druzí, kdo chtějí klima zachraňovat, se zase vesměs snaží na své oponenty raději vůbec neútočit a z ničeho je neobviňovat, protože se bojí, že obvinění by se naštvali a urazili, přestali by poslouchat a dál by setrvávali ve svých bludech.
Zbytečně nenaštvat protivníka může být ku prospěchu; nesmí se to ale přehánět. My přece potřebujeme i jiné věci než jen spokojeného oponenta. Například se potřebujeme dozvědět pravdu, a to je proces, který prostě většinou bolí. Potřebujeme vědět, jak a proč krize vznikla a proč se tak dlouho nerušeně rozvíjela, protože když to nebudeme vědět, těžko najdeme ty nejhlubší příčiny krize, v niž se dnes nacházíme. A nebudeme moci ji úspěšně řešit.
Na internetu je na toto téma k přečtení několik článků z poslední doby. Například BBC před rokem publikovala text pod titulkem „Koho máme obviňovat za klimatickou změnu“ ; podle autorky, Jocelyn Timperley, je možné se ptát, zda současnou klimatickou krizi zavinili :
1.Korporace fosilních paliv
2.Bohatí lidé
3.Bohaté země
4. My všichni
S autorkou v některých ohledech souhlasím, ale kdybych ten článek psal já, vyzněl by nakonec asi dost jinak.
1. Korporace? Samozřejmě, první na ráně je průmysl fosilních paliv. To oni ta fosilní paliva vytěžili a prodali, v některých případech i spálili… . Jsou sice k nalezení i články, v nichž se vina dává naopak spotřebitelům (kdyby nekupovali, tak by se netěžilo), ale většinou se za viníky označí těžaři s tím, že podnikají-li, měli by se chovat eticky, a nevydělávat na prokazatelně škodlivých produktech. Zejména to takto vidí Američané. Uhelně ropná lobby obvykle odpovídá tvrzením, že oni podnikají podle zákonů a žádné normy neporušují. Řekl bych, že to by si asi dokázali obhájit.
2.- Bohatí lidé? Také na tomto návrhu je něco pravdy. Protože : kteří lidé osobně nejvíc poškozují klimatický systém? Nejspíš ti, kteří vlastní zámečky po celém světě, používají k přepravě na partičku golfu soukromé tryskáče (nebo aspoň vrtulník) a rekreují se na soukromých motorových jachtách. Ti přispívají k oteplování planety daleko víc, než obyčejný spotřebitel. Ale zase ne každý boháč je přece nutně škůdce.
3 – Bohaté země? I pro toto tvrzení se dá bez problémů najít patřičná argumentace. Bezpochyby jsou země, které mají historicky velkou vinu na poškození atmosféry emisemi CO2. Například Velká Británie, jakožto země, která zahájila průmyslovou revoluci, nebo Spojené státy, které mají dodnes téměř největší uhlíkovou stopu na hlavu. Ale máme i bohaté země, (například Švédsko), které jednají velmi příkladně.
4 – My všichni ? Ani tahle odpověď není tak úplně mimo. Přece jsme všichni konzumenti. my si přece ten benzín kupujeme a těmi letadly lítáme… Anebo ne? Ve skutečnosti přece všichni nelítáme letadly, všichni nevlastníme SUV a nevytápíme dům s deseti pokoji! Navíc musíme jednat tak, jak nás nutí náš ekonomický systém. Z obliga tak ale úplně nejsme, protože je tu také ten fakt, že máme vesměs demokracie, a tudíž si můžeme do vlád vybrat strany a politiky, kteří se chovají slušně a rozumně. Což bohužel neděláme, a to by mohla být ta naše největší vina. .
Můj seznam
možných viníků by byl ovšem delší, než ten, který předkládá paní Timperley. Určitě bych v něm měl mezi spoluviníky média, která velice dlouho a neomluvitelně ve světě i u nás otázku klimatických změn zlehčovala nebo zpochybňovala.
A ještě víc bych se zaměřil na vinu, kterou nesou na svých bedrech politici. Ve fungující demokratické společnosti je v zásadě řešení celého problému v jejich kompetenci. To oni měli včas začít vytěsňovat z ekonomiky uhlí, hledat úspornější systémy dopravy a podporovat ekologičtější zemědělství. Místo toho mnozí nemístně kecali klimatologům do řemesla a oteplování popírali, ať už kvůli vlastní hlouposti nebo kvůli vlastní zkorumpovanosti.
Kdybych měl nakonec tu vinu za dnešní klimatickou krizi přisoudit jen jedné, jasně ohraničené skupině, ukázal bych bez váhání opět na tu již zmíněnou uhelně-ropnou lobby. Ale neobvinil bych ji z toho, že těžili, prodávali a pálili. Obvinil bych ji z toho, že všemožně znemožňovali řešení problému. Upláceli politiky i média. Cílevědomě vytvořili celosvětově působící popíračskou mašinerii. Pomlouvali klimatology. Ohlupovali veřejnost a manipulovali ji. Dělali to organizovaně a cílevědomě, bez ohledu na to, jak strašné důsledky přinese jejich jednání.
Říká se, že americký prezident Joe Biden ve své prezidentské kampani veřejně slíbil, že tyto lidi požene před soud. K tomu jsem slyšel také komentář, že prý to nemá smysl, protože lhát se v našich společnostech smí. Tedy, neřekl bych, že se smí lhát vždy a všude, ale i kdyby, myslím, že by takový spravedlivě vedený proces mohl být dosti zdravý a prospěšný pro celý svět.
https://www.bbc.com/future/article/20200618-climate-change-who-is-to-blame-and-why-does-it-matter