Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Klimatická krize: co určitě nepomůže

Falešné naděje jsou normální a snad i nevyhnutelné; v oblasti řešení klimatické krize však už není dost času na slepé uličky

Po všech těch letech blogování na téma klimatické změny jsem i nadále přesvědčen, že tento problém je řešitelný, neboli že lidstvo, kdyby mělo rozum a chtělo, mohlo by ho vyřešit a nezabřednout do těch dnešních i budoucích nejošklivějších situací. Avšak lidstvo, zdá se, by tak trochu chtělo (problém řešit), ale taky by chtělo, aby to bylo úplně bez námahy a zadarmo, aby ono samo (lidstvo) nemuselo udělat vůbec nic, anebo ještě lépe, aby se při příležitosti záchrany klimatu dávalo odškodné v podobě různých dárečků.  Neboli že by  zachraňující záchranáři a hasící hasiči  rozdávali  zachraňovaným  lístky na atraktivní koncerty, popřípadě nějakou kosmetiku či aspoň basu Plzeňského. A převažují-li v našich krajích  takto myslící a cítící lidé, pak není divu, že se moc nepohybujeme; zvláště ne vpřed.  Místo aby se promptně a účinně jednalo, probírají se příliš často údajně skvělá řešení, která se mají dostavit… někdy v budoucnu…. a hlavně přinést ten skvostný happyend!

Chytat uhlík? Za kolik?!

Takových přislíbených  řešení té naší planetární krize, (z nichž se nakonec vyklubalo řešení spíš v uvozovkách), už jsme viděli hodně. Například biopaliva (první generace) nakonec negativně dopadla na přírodu v asijských zemích i u nás a neměla žádný výrazný pozitivní dopad na planetární klima. Až příliš mnoho se také čekalo od technologie CCS (Carbon Capture and Storage), kdy se měl při spalování uhlí odchytávat uhlík a skladovat v nějakých podzemních prostorech tak, aby nenadělal další škody v atmosféře. Tato technologie sice funguje, ale nikdo ji nezavádí, protože je příliš nákladná. Navzdory tomu však stále někteří  politici  trvají na tom, že právě CCS je to pravé ŘEŠENÍ a ospravedlňují tím další spalování klimaticky nejnebezpečnějšího uhlí.

Klimatologové  James Dyke, Robert Watson and Wolfgang Knorr na toto téma nedávno publikovali rozsáhlý článek. Ve svém textu mluví o dosud  populárním konceptu tak zvané „čisté nuly“ (net zero) jako o problematické, těžko využitelné  myšlence. Koncept „čisté nuly“  vychází z faktu, že jsme do atmosféry vypustili už příliš mnoho uhlíku, a tím ji poškodili tak silně, že teď už budeme muset (když budeme chtít využívat cosi jako „normální“ klima) nejen přestat vypouštět další uhlík, ale budeme muset dokonce část uhlíku z atmosféry zase odebrat. 

Pokud bychom to takto opravdu provedli, tj. rychle přestali vypouštět a navíc ještě dokázali atmosféře od nějakého toho uhlíku ulehčit, bylo by to krásné a byli bychom v situaci, kdy se veškeré ještě probíhající emise skleníkových plynů vyrovnávají těmi „odsávacími“ technologiemi. Proto by se krize  už dál nezhoršovala, dokonce naopak. Jenže v reálu my ani neomezujeme emise, ani neodsáváme uhlík z atmosféry. Jedeme ve starých kolejích, to je zřejmé. Tvrdit, že  záchrana už je na obzoru, je nepravdivé,  říkají shora uvedení autoři, a ten, kdo to dělá, udržuje víru v nějakou budoucí technologickou záchranu a odvádí  pozornost od nutnosti okamžitě omezovat emise. Nejšílenější  politici dokonce dospěli k myšlence, že není vlastně potřeba teď něco omezovat, ba že je mj. přípustné pálit uhlí dál a spoléhat se na to, že v nějakém tom  megatechnickém  budoucnu se situace napraví.

Do kategorie spásných patří  technologie  BECCS, ( Bioenergy Carbon Capture and Storage). Vychází  jednak ze  starší technologie  CCS a také z  faktu, že stromy, jak známo, odčerpávají a   skladují atmosférický uhlík. Pokud my toho chytře využijeme a budeme nějaké postradatelné nebo přebytečné dřevo pálit s uhlím dohromady, a potom ze spalin budeme zachycovat uhlík a ukládat ho někam pod zem, tak ho vlastně budeme nejen nevypouštět, ale fakticky  i odsávat či odebírat z atmosféry (skrze ty stromy, že).. Tato myšlenka, píší Dyke, Watson a Knorr, se rychle rozšířila jako nová záchranná technologie, ačkoliv už od začátku bylo jasné, že by k její realizaci bylo třeba příliš mnoho stromů a příliš mnoho půdy, že by technologie měla těžké následky pro přírodu a hlavně, že vlastně to ukládání uhlíku z uhlí vlastně tak nějak pořád neprovozujeme…

Proč si vlastně lžeme do kapsy?

BECCS je dnes poněkud upozaděn, ale přicházejí další a další podobné návrhy, které mají klimatický problém jednoduše a elegantně vyřešit. Vždycky to vzbudí novou vlnu zájmu a nepřiměřené naděje.

Proč to tak je?,“ ptají se autoři článku. „Proč lidstvo spoléhá na technologie, které v praxi nejsou využitelné, místo aby využilo technologie, které už jsou k dispozici a fungují?“ (…) „ Jediný způsob, jak udržet lidstvo v bezpečí, je okamžité a trvalé radikální osekání emisí skleníkových plynů a to sociálně spravedlivým způsobem“.

Já bych se ještě přimlouval, aby  lidé i u nás  volili spíše řešení   účinné a fungující a nespoléhali se na  „řešení“  bezpracné, bezbolestné a nadpozemsky zázračné.

 

https://theconversation.com/climate-scientists-concept-of-net-zero-is-a-dangerous-trap-157368

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama