Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Klimatická politika mezi Skyllou a Charybdou

Mezinárodní politický proces stále postupuje pomaleji než změny v klimatickém systému

 

Za starých časů to námořníci v Messinské úžině neměli právě  snadné: buď se mohli držet u jednoho břehu, a tam ovšem padnout do spárů obludné Skylly (Fuj!), anebo se pokusit o únik, jet kolem druhého břehu a nechat se zamordovat ještě příšernější Charybdou (Fuj fuj!).

Dosti podobně na tom dnes jsou politikové, kteří se snaží řešit klimatickou krizi. Taky musí manévrovat mezi dvěma zničujícími příšerami. A (časový) prostor, který mají k dispozici, je věru maličký; navíc se stále zmenšuje.

Politici mají  jednu   nepřijatelnou  možnost (varianta Skylla) která spočívá v tom  nedělat nic /nebo jen málo proti klimatickým změnám.  Pokud zvolí tuto cestu, padnou oni a upadat budou i jejich společnosti.   Jejich druhá možnost (varianta Charybda),  taky marná,  spočívá zase v  až příliš radikální a neobratné snaze vyhnout se klimatické pasti, v přijetí až příliš drastických opatření.   Proti takovým opatřením se s gustem ozývají popírači a populisté všeho druhu, a rozdmychávají případné jiskry odporu ve veřejnosti, přičemž každý neklid jim hraje do karet.

Zkrátka, ani  jedna z obou  základních  možností není vůbec  žádoucí nebo perspektivní.  Nicnedělání vede přímo do  klimatických pekel.  Jenže také nešikovná nebo chybná klimatická politika nakonec může skončit stejně.

Varianta  Skylla

Myslím, že v dnešní době je snad už (skoro) každému čtenáři jasné nebezpečí, vyplývající ze silného přehřívání planety. Kromě přímých ohrožení horkem, povodněmi, požáry a chorobami se rýsují  v nejbližší budoucnosti různá nepřímá nebezpečí.  Jednou z těchto velkých hrozeb je  negativní  dopad na zemědělství. V poslední době se množí zprávy o tom, že globálně se situace ve světovém zemědělství a tím i potravinářství zhoršuje. Čerstvá zpráva organizace Chatham House uvádí, že do roku 2050 je zapotřebí – vzhledem k populačnímu růstu – zvýšit globální produkci potravin asi o 50%, jenže současně se čeká, že produkce – vzhledem právě k problémům se změnami podnebí a šířícímu se suchu – o 30 procent poklesne!

To nevypadá dobře. Nebude-li k dispozici dostatek potravin, ceny vyletí nahoru, podobně jako se to stalo s plynem na podzim 2021. V chudých zemích to může znamenat, že lidé budou mít hlad, protože doslova nebudou „mít na chleba“, z čehož zákonitě vyplynou protesty a nepokoje. U nás to asi nebude zpočátku tak horké, ale zdražení se projeví a i u nás máme naše chudé, pro které je cena pšenice (chleba, mouka, těstoviny,)  velmi důležitá.  K nepokojům asi hned tak nedojde, ani k násilnostem. Ale při prvních volbách desetitisíce naštvaných zvolí někoho, kdo má hodně, hodně silácké řeči, a na všechno má snadné „řešení“. Jenže  v té době už určitě žádné snadné řešení fungovat nebude. Spíš naopak. 

Situace ve společnosti se pak bude pomalu, ale jistě  zhoršovat.

Varianta  Charybda

Charybda, neboli druhá příšera, která usiluje o naše životy, spočívá v možnosti, že politici budou sice jednat, aby unikli Skylle, a při rychlém (zbrklém?)  manévrování se dostanou na opačnou stranu úžiny a neštěstí se stejně nevyhnou.

Stát se to může poměrně snadno. Politici (v dobré vůli a v reálné situaci, kdy je času opravdu málo) budou jednat příliš striktně, příliš drsně a příliš rychle. Pak se stane  něco podobného tomu, co se stalo ve Francii v roce 2018 , kdy po uvalení daně z pohonných hmot (určitě účinné opatření na ochranu klimatu) se jedna velmi veliká skupina lidí hodně naštvala a začala provozovat demonstrace, nepokoje a rabování tak odhodlaně, že francouzský prezident nakonec ustoupil a daň odvolal. Kdyby neustoupil, asi by nevyhrál příští volby a Francie by pak měla populistickou vládu s Marine Le Pen v čele, klesala by postupně do hádek a negativismu, a ztrácela by zřejmě i naději na nějaké skutečné řešení v ochraně klimatu.

Třetí cesta mezi dvěma příšerami

Snad to vidím všechno až příliš černě.  Možná, že Macron, kdyby byl dost tvrdý, mohl si svou vůli prosadit silou.  Nebo měl možná  mít víc sociálního cítění, a  novou daň z benzinu mohl chudým kompenzovat z peněz, které by získal zdaněním superbohatých. Anebo mohl být  mazanější, mohl prosadit daň nějakou lstí.  A také,  konec konců, možná, že ani  po porážce Macrona v dalších volbách by  ještě nebylo vše ztraceno, jelikož většina Francouzů si rozměr bezprostřední klimatické změny dobře uvědomuje.

Takže? Nepopírám, že nevím,  jestli existuje nějaká průchodná  cesta mezi  těmi dnešními klimatickými příšerami, Klima-Skyllou a Klima-Charybdou.  Je vůbec možné proplout touto úžinou a  být přitom na všechny hodný, nikoho nenaštvat, nespěchat, netlačit na pilu?  Možná to jde  a možná se najde i  nějaký ten politický kormidelník, který by byl schopen cestu najít a realizovat ji  (prokličkovat).  Snad by to mohl/a by to být nějaký/á Evropan/Evropanka? 

Variantu Skylla (nedělat nic) považuju za naprosto nepřijatelnou.  Je to prostě jistota zmaru, svrabu a neštovic.  Takže si myslím, že varianta  Charybda je pořád lepší,  už proto, že obsahuje aspoň nějakou naději, že se  „to“ nakonec přece jen povede.  Jak  řekl prof. Tim Lenton na glasgowské konferenci o klimatu,  „pořád míříme k dvoustupňovému oteplení  a riskujeme vícečetné  překročení klimatických zlomových bodů. My všichni potřebujeme přesvědčit politiky, aby se k nám připojili ve velké transformaci. Mezinárodní politický proces stále postupuje pomaleji než změny v klimatickém systému.“  


 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama