Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

„My Češi jsme moc malí a slabí, my nemůžeme pro klima nic udělat…!“

"...začít musí například Číňani!"

Je dost našinců, kteří globální oteplování a související změny klimatu připouštějí a chápou, ale současně odmítají se jakkoli angažovat nebo se vůbec situací zabývat, natožpak nějak prakticky hledat řešení. (Tento postoj s nadšením vítají média: například v české veřejnoprávní televizi je téma možných řešení klimatických změn naprosto tabu.) Takže nakonec snad ani není divu, že našinec, 

tak trochu nevyburcován, nemotivován a neinformován, nic nedělá a nic neřeší. On vlastně ani nemusí strkat hlavu do příslovečného písku. Před čím by se schovával? Stejně od něj (aspoň doma) nikdo nic nechce! Holt  my přece nemůžeme nic dělat, jsme malí, slabí a chudí...A i kdybychom se o něco pokusili, je to beznadějné, protože  nakonec nám to stejně zhatí Číňani, kterým je všechno jedno a nic nerespektují kromě svého  vlastního ekonomického růstu. 

 

Číňani už asi začali

Dříve Číňani říkali: „My jsme klimatu nic neudělali, tak to nemusíme napravovat. Zavinili jste to vy – Západ, tak si to po sobě ukliďte sami!“ Jenže teď už to neříkají, zvláště v posledních dvou letech říkají něco hodně jiného a taky změnili svoje chování.

Je pravda, že i nadále je v čínských městech hodně smogu, absolutní množství vypouštěného CO2 stále roste, přičemž Čína je už od roku 2006 největším znečišťovatelem v absolutních číslech.
Ale noví čínští vůdci dospěli k názoru, že jejich dosavadní přístup není udržitelný – ekologicky, politicky ani ekonomicky, a snaží se se ho změnit. Takže například letos zjara premiér Li Kche-čchiang vyhlásil „válku znečištování“. Čínští státníci nyní běžně mluví o “ novém vyvážení ekonomiky“ a dokonce o vytvoření „ekologické civilizace“.
Na internetu jsem se ale díval i po praktických novinkách a našel jsem toto:

-Nedávno  Čína oznámila, že v budoucnu povolí dovážet do země jen uhlí vyšší kvality, s nižším obsahem síry a popílku.

Reklama

-Číňanům se také daří snižovat průběžné množství uhlíku, které generuje na jednotku hrubého domácího produktu (celkem skoro o dvacet procent) a ohlašují další snížení.

-Čína také uspěla v tom, co se třeba USA stále nedaří: zpoplatnění či zdanění uhlíku. Čína za nového prezidenta Si Ťin-pchina zavedla sedm pilotních programů s obchodovatelnými emisními povolenkami, které zatím pokrývají jednu třetinu čínské ekonomiky, ale od roku 2016 by se měly týkat celé Číny.
-Obnovitelné zdroje představují dvacet procent celkového energetického mixu (u nás to je pro srovnání něco přes 13 %), podíl by se měl dále zvedat. V roce 2013 bylo skoro 60 procent nových zdrojů obnovitelných. Ve stavbě je ale také nových dvacet osm jaderných elektráren.
-Pokud jde o uhlíkové emise na hlavu (jednoho obvyvatele) pak emise čínské jsou skoro třikrát menší než americké a ještě nedávno byly menší než naše české. Tady ale musím dodat, že do Číny převedl výrobu skoro celý svět, který výrobky taky spotřebovává, takže podstatná část emisí by měla být připsána jiným zemím než Číně. 

Jeff Goodall napsal v časopisu Rolling Stone, že „Čína je uprostřed hluboké ekonomické a sociální transformace, zkouší se změnit z ekonomiky, založené na prodávání laciného zboží na ekonomiku, založenou na prodeji kvalitního zboží, a omezit závislost na fosilních palivech. Poptávka po energii by se měla zdvojnásobit do roku 2030, a podle odhadů už nebude dost ropy, uhlí a plynu na to, aby čínská ekonomika dál rostla. Takže čínská budoucí energetická bezpečnost záleží na národních alternativních energetických zdrojích. -Potřebujeme víc všeho,- říká Peggy Liu, čínská manažerka pro udržitelnost.-Víc větru, slunce, modernizovaných sítí. Potřebujeme skočit z minulosti přímo do modernizované budoucnosti čísté energie-.“
Tož tolik o Číně.

Malí, ale odvážní

A ještě o malosti a slabosti.
Jsou země, a národy, které nejsou větší nebo silnější než Česko a přesto se odváží udělat něco nevyzkoušeného a přitom silně žádoucího, posunout svět lepším směrem aspoň o kousek.
Když o tom tak přemýšlím, tak vidím, že konkrétně pokud jde o klima, projevují tuto odvahu možná dokonce hlavně malé země! Především ony se odvážily použít některé nové postupy v praxi, konkrétně například zavést daň z uhlíku. Tím totiž zjistily, jestli „to“ bude fungovat, anebo se opravdu ekonomika „zhroutí a pracovní místa se dočista vypaří“, jak předpovídali škarohlídi.

Myslím že snad úplně první zemí (nebo aspoň jednou z prvních), které tuto daň dosud zavedly, bylo Švédsko, (necelých deset milionů obyvatel), a to už v roce 1991!!!
(Jistě, Švédsko je sice malé, ale bohaté.)

Irsko (necelých pět milionů obyvatel) zavedlo uhlíkovou daň v roce 2010, a to v době, kdy nebylo vůbec v ekonomicky lehké situaci. Ale odvážilo se a odvaha se vyplatila. Irsko zavedlo daň na na většinu fosilních paliv (dokonce možná víc daní, protože se zde platí také i daň z automobilu, odsupňovaná podle emisí, které auto vypouští).
Daň je obecně hodnocená jako úspěch. Irsko, které před nedávnem mívalo emise skoro jako Amerika, snížilo od roku 2010 emise o zhruba patnáct procent, přičemž hospodářství mírně rostlo.

Další udatný průkopník nevelkého vzrůstu je Britská Columbie, jedna z kanadských provincií, s populací pod 4,5 milionu obyvatel. BC zavedla uhlíkovou daň v roce 2008 a podle názoru ekonomů to je nejvýraznější daň z uhlíku na planetě. Je také hodnocena jako nejtransparentnější a nejspravedlivější (vláda totiž lidem -hlavně chudším – vrací vybrané peníze, a to jak přímo, tak i formou snížení jiných daní). Tudíž ani není tak divné, že tato daň, s níž je možné si i finančně polepšit, se stala populární a stále ji podporuje nadpoloviční většína obyvatel.

Celkem vzato, daň v BC splnila všechny cíle: snížila spotřebu fosilních paliv a současně odpovídajícím způsobem snížila emise skleníkových plynů (během čtyř let o šestnáct procent) a velmi zajímavé je i to, že nejenže nepoškodila ekonomiku, ale spíše jí prospěla!
(K uhlíkové dani se tady budu muset v budoucnu ještě vrátit, to dá rozum.)

Dřímání u počítače

Včera odpoledne jsem si u počítače s otevřenou zprávou o právě probíhající klimatické konferenci v New Yorku lehce zdřímnul, jak už si tak my důchodci zdřímáváme, a tu se mi zdál sen. V něm prezident Obama s čínským prezidentem Si Ťin vyzvali od řečnického stolku společně český národ, aby se taky zapojil do celoplanetárního klimatického úsilí. Obama dokonce hovořil výslovně o potřebnosti zlatých českých ručiček („need for golden czech small hands“).
Dál se mi zdálo, že český národ ústy svých představitelů na výzvu světových leadrů slavnostně odpověděl, a byly to odpovědi hned tři:

Odpověď první:

„My Češi, národ Křižíka
a z Poděbrad Jiříka,
jdeme do toho bez debaty s Vámi. Slunci a větru zdar!!
Nazdar!“

Odpověď druhá:

„My Češi jsme teda ochotni pomoci světu zachránit civilizaci, ale jen v tom případě, že tím nebude nikterak dotčen náš export a že všechno zaplatí EU.“

Odpověď třetí:

„My Češi jsme dali světu Jardu Jágra a Petru Kvitovou, tak co byste eště chtěli?!“

—————————————————–

Home

http://www.rollingstone.com/politics/news/china-the-climate-and-the-fate-of-the-planet-20140915

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama