Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

O tom velkém klimatologickém spiknutí proti svobodě, ekonomice a všem lidem

Rozjímání nad teorií, že vědci a ekoaktivisti (a případně i vlády) se spojili s cílem získat nečestným způsobem  peníze a vysávat  lid a stát

 

 

Musím se přiznat, že názor, že žádné oteplování neexistuje a že klimatologové ( případně ve spojenectví s eko-aktivisty) zorganizovali jakýsi komplot či spiknutí s cílem vytvořit umělou hrozbu a později vydělat na jejím „řešení“, mi připadá spíše komický a dosti paranoidní. Tak trochu se stydím, že o tom vůbec píšu. (Na druhou stranu, když si něco takového myslel zřejmě i český prezident, nemohu to jako svědomitý klimaignorant, prahnoucí po pravdě, nepřezkoumat.)
Těch spikleneckých teorií je bezpochyby víc, já tady mám dvě a jednu doplňkovou:

Teorie číslo jedna: spiknutí vědců s cílem získat peníze

 

Začátky tohoto spiknutí by se musely odehrát tak asi zhruba plus mínus v roce 1984, například někde v baru poblíž Státní univerzity v Pennsylvanii. U stolku by se tu sešlo nad sklenicí piva pár notně naštvaných klimatologů, nadávajících, jak už se tak v USA nadává.
Pokud by je prozíravě odposlouchávala FBI, později na veřejnost proniknuvší odposlechy by obsahovaly mimo jiné tyto výroky:

Reklama

„Vopravdu z tý almužny co máme na univerzitě se nedá žít!“ ( autor identifikován jako prof., Ph.d.Joshua D.C., vedoucí katedry fyziky atmosféry:)
„No esli! Včera sem přines vejplatu, ale stará mě eště sjela. Prej že nutně potřebuje nový fáro!“ (autor asistent na katedře dynamické klimatologie Ph.D.Woodrow.S.D):
„Jó, to fyzikové jaderný, ty si to uměli zařídit, každej z nich má nahnáno „.( asistent na katedře fyziky pevných látek prof. M.S. Carl. C.G.: – hlas mu přeskakuje vzrušením)
„Že bysme nevymysleli taky něco takovýho, co zabere???!!.“ ( autor: prof. Joshua D.C., ostatní souhlasně mručí )

I jako klimaignoranti s omezenými analytickými schopnostmi a bez většího daru empatie hnedle vidíme, jak strašně tahle představa kulhá. Tihle tři klimaspiklenci by totiž museli pro to své spiknutí získat všechny ostatní klimatology po celém světě, aby s nimi drželi basu a taky podstatnou část světových politiků, což je úkol – aspoň pro mě – nesplnitelný. Asi by se museli opřít o nějakou síť organizovaného zločinu? Vytvořili by ji? Šli by za mafií? Pokud by začali vědomně lhát a falšovat výsledky, brzy by se proti nim začali stavět jednotlivci i skupiny, toužící dokázat, že pravda je jinde. Přičemž každý takový mladý (nebo i starý) vědec by měl štědrou podporu těžařů z ropného a uhelného průmyslu a politiků z části pravice, zatímco sami spiklenci by měli k penězům stále velmi daleko.
Ostatně, dnes vidíme, kam se koalice vědců a ekoaktivistů dostala  v situaci, kdy proti nim nikdo nemá žádné rozumné námitky. Zatím celkem nikam. Kam by se dostali, kdyby ty rozumné námitky existovaly?

Teorie číslo dva: pokus vlád držet lid ve strachu

Tento příběh by začínal zhruba v roce 1992 snad někde v utajeném salonku některé pařížské restaurace, kde by se sešli tři státníci té doby: Kohl za Německo, Major za Británii a Mitterrand za Francii.
Čínská výzvědná služba by pořídila  následující záznam odposlechu.
Mitterrand: „No, musím říci, mes amis, že jste se s tou studenou válkou, respektive s jejím ukončením, trochu ukvapili, nemyslíte?“.
Major: „Asi  chápu, co ti tane na mysli, Francoisi, já na to myslím už pár měsíců taktéž. Jako by nastalo určité prázdno, takové menší vakuum.“
Kohl: „No ovšem že tam je prázdno a pořádná díra. Čína je daleko, Kuba je malá. Lidi se nemají čeho bát, a to není dobře. Už jsem myslel na nějaké to ohrožení z vesmíru…“
Mitterrand: „Ne, Helmute, vesmír ne. Já myslím něco jiného. Tady, přímo okolo nás. Planetu, její ohrožení. Například to ochlazování!“.
Major: „Nebo oteplování, to už by se nějak dohodlo. Ale v každém případě z daňového hlediska to je určitě perspektivní!“

Tohle vypadá zajímavěji a snad i realističtěji než ta první varianta, aspoň na první pohled, (Na skoro stejně zápletce je založený děj románu Říše strachu Michaela Crichtona ). Víme, že politici mnohdy úmyslně vyvolávají strach z vnějšího ohrožení, s cílem získat přívržence, žádat větší pravomoci a případně pak zkřísnout své oponenty a podobně. Víme taky, že využijí všechno, co se jim právě hodí.
V tomto případě se mi ale nezdá, že by klimatická změna mohla takhle posloužit. Kdyby některý politik chtěl využít strach z klimatické změny, musel by o ní mluvit a musel by se tudíž aspoň náznakově snažit proti ní něco dělat nebo aspoň něco navrhnout. To by ale znamenalo se postavit proti velice mocným, až nejmocnějším skupinám, které ve společnosti vůbec jsou: to jsou těžařské lobby – uhlobaroni a ropní magnáti a spol. Levicová vláda by měla stejné soupeře a navíc k tomu by na krku měla ještě horníky,  pokud by měli přijít o práci.

Mimochodem, řekl bych, že ten fiktivní Mitterrand měl pravdu, protože globální ochlazování by jako vymyšlený strašák dávalo větší smysl než oteplování.
Vyhrožování ochlazením a vyžadování podpory vládě, která hodlá svůj lid před zimou zachránit, by žádné mocné skupině nevadilo, spíš naopak. Uhelné společnosti by mohly mít dokonce zvýšený odbyt od lidí, kteří by se rozhodli předpřipravit (!).

Teorie číslo tři: nemohlo by třeba jít o takové menší spiknutíčko a o menší peníze?

Možnost, že to nebyl celoglobální podfuk, ale jenom obyčejná každodenní hamižnost a chamtivost, bychom asi přecejen uznali za pravděpodobnější. Určitě i ve světě vědy jsou lidé, kteří potřebují svou finanční situaci vylepšit a jsou ochotni jít za hranu zákona. A mohli bychom třeba uvažovat nikoli o falšování, ale například jen o přehánění nebo nadsazování. (Přehání přece každý, kdo něco chce v demokracii.) Takže člověk by pochopil, kdyby klimatologové říkali „velmi vážné“ místo „vážné“ nebo třeba řešili nějaké velmi hypotetické problémy, které v praxi nejspíš nenastanou. Jenže klimatologové se dostali v posledních letech do takové palby od těch svých protivníků z byznysu a politiky, a na jejich hlavy jsou vypsané takové odměny, že si oni klimatologové nějaké nadsazování nebo dramatizování nemohou vůbec dovolit, a mám pocit, že raději jsou spíš opatrní neboli spíš podhánějí než byl přeháněli.

(Mohl by přehánět nějaký jednotlivec, který by se chtěl proslavit, a pak tu slávu zpeněžit. Na čtenářsky přitažlivé knize v angličtině se dají peníze určitě vydělat, v češtině je to u vědecké -i populární- literatury určitě nemožné. )

Bystřejší čtenáři už závěr, k němuž dospívám, nemusejí číst, ale pro ostatní ještě dodám, že prostě nenacházím žádný důvod domnívat se, že klimatologové, jejichž názory nám zprostředkovává Mezivládní panel pro klimatickou změnu IPCC, nás nějak úmyslně klamou či matou.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama