Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Sucho mizí, situace se zhoršuje

Jak je užitečné nazývat věci pravými jmény

Ano, vypadá to paradoxně.  Přece naším velkým problémem bylo po několik let sucho, ne? Přece jsme tady vedli boj se suchem“? Vždyť už už jsme se rozhodli, že budeme kvůli suchu stavět přehrady, ne? Když nám teď tak pěkně prší a sucho ustupuje ze scény, tak snad se situace zlepšuje a problém mizí, ne?

Bohužel, ten hlavní  problém nemizí. Mizí momentálně sucho, ale to neznamená, že je po všech  klimatických problémech.  Především i nadále trvá velmi nebezpečná situace v oblasti globálního klimatického ekosystému,  ta situace, která  vyvolávala  z velké části i to naše  dosavadní  sucho a  přináší  (a bude přinášet) i další všemožné problémy. 

Tento proces, který i na našem území už probíhá nějakých třicet, nebo čtyřicet let, vědci nazvali „globální oteplování“, přičemž později přičinili podtitul „změna klimatu“. Některým velmi vlivným lidem v Česku se však nelíbil ani jeden tento pojem, a všemožně bojovali jak proti pojmům, tak i proti vědeckým důkazům a pochopitelně i proti závěrům, které z logiky věci vyplývaly.  Nakonec se vše vyvinulo právě takhle: pokud se vůbec mluvilo o  různým negativních trendech, probíhajících v naší přírodě, mluvilo se raději jenom o té viditelné okolnosti : o suchu. Sucho bylo jasné,   dost dobře se nedalo popřít, a  ti někteří vlivní se mohli tvářit,  že to sucho je „normální“ a  přišlo  odkudsi z nějakého nepoznatelného a nikým nezaviněného přírodního  neznáma.  K tomuto  pokryteckému  a polovičatému „boji se suchem“ se nakonec přidala i vláda a posléze  i taková ODS, která skutečnost globálního oteplování jinak zatvrzele zpochybňuje.

Teď tedy prší a z deště se radují všichni rozumní lidé: smrtelně raněné lesy si bezpochyby oddechly, kůrovec se ve smrčinách nepřežírá tak nestoudně jako ještě nedávno. To je všechno pravda. Ale pravda je i to, že   klimaticko-ekologické problémy trvají a zhoršují se.  Skutečné nebezpečí  přece představuje globální oteplování a to se dešťovými kapkami nespláchne.  Momentálně se proměnila  povaha dopadů  – možná na pár týdnů, možná na delší dobu.  Zažíváme   mokrou variantu  změny klimatu;  dlouhodobě to ale žádná výhra není.   Ona totiž i mokrá varianta (pokud by k ní došlo) oteplování  nám přinese bezpochyby  nadbytek problémů.

Takové vlhké horko je například z hlediska zdravotního horší varianta než suché horko; lékaři říkají, že ve vlhkých vedrech lidský organismus nemá možnost se ochlazovat pocením. Ve vlhku se šíří snadno a rychle přenašeči velice nebezpečných chorob –  komáři a klíšťata. Nezdá se ani, že by větší mokro pomohlo dlouhodobě lesům a zemědělcům. Příliš mokra není pro pole dobré (v České televizi se už objevily reportáže se zemědělci, kteří si na zamokření  stěžují). Povodně nejsou dobré ani pro pole, ani pro lidské příbytky, ani pro energetiku či dopravu. Možná, že za deštivého počasí by z lesů zmizel kůrovec, ale jistě by se objevili jiní nebezpeční škůdci, přicházející k nám kvůli celkově teplejšímu klimatu, například zatím zde nerozšířené houby a plísně. 

Sebeklam ničemu nepomáhá. Když uděláme takovou věc, že z klimatického problému vyzobneme jen část a definujeme ho jen jako „sucho“, vlastně ten celý problém zamlžujeme a zatemňujeme. Vynecháváme právě ty aspekty, které jsou v tomto případě zásadní, a řešíme jen jeden omezený důsledek. Pak  ovšem směřujeme k nějakému technickému řešení „na konci roury“, k  zmírňování následků, jako je například stavění přehrad, a to je pochopitelně nedostatečné, pokud jde o důsledné řešení celého  problému. (Přehrady přece nezastaví oteplování!) Pokud ale problém definujeme realisticky a věcně jako antropogenní globální oteplování, pak nás to směřuje ke skutečnému řešení, která spočívá v tom, že co nejdříve přestaneme pálit fosilní paliva, uhlí a ropu a budeme podporovat politická opatření, které vedou k tomuto cíli v Evropě a ve světě. Kdybychom až dosud nemluvili zbaběle a nepřesně o suchu, ale statečně a přesně o globálním oteplování, kdybychom nazývali věci pravými jmény, celou dobu bychom věděli, že  to, co se právě stalo, se  může stát: sucho může zmizet, aniž by zmizel hlavní problém. Klimatologové nás o tom včas informovali, předem nás varovali, že se konkrétní počasí může nečekaně a „nelogicky“ měnit.

Kdyby  opravdu  bylo problémem jen nějaké to  „obyčejné sucho“, bylo by logické teď, za mokra, všechno nebo skoro všechno pustit z hlavy,  žádná opatření  nedělat, a čekat, co se bude dít v příštích letech.  (Někteří naši nezodpovědní politici  taky už  přesně tuhle škodlivou a krátkozrakou pozici začali uplatňovat. )  Ale jestliže bylo  po  celou dobu problémem  globální oteplování, způsobené lidskou činností (a vědci jasně říkají, že ano),  znamená to, že současným deštěm se  jeho naléhavost nijak nezmenšila. Naopak platí, že věc je stále palčivější  a že se naše situace nadále  zhoršuje. Uhlík do atmosféry totiž přidáváme stále a podle varování vědců se s  takovým přístupem brzy dostaneme do ještě nebezpečnějších situací, než je ta dnešní nebo včerejší.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama