Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Trochu toho sucha a trochu toho horka že by vedlo k válce?

Proměna klimatu  bezpochyby  může mít pro každou  společnost velmi těžké následky. Hůř  ale zřejmě  dopadnou (a dopadají) ty společnosti, které už předtím žily v napětí, chudobě a rozkolu.  

 

Český vtipálek, bujaře vykřikující, že už se těší, jak bude pěstovat meruňky na Novopacku nebo případně rovnou citrusy na jižní Moravě, stále ještě nemizí z internetových diskusí o globálním oteplování.  Obvykle nevím, co si o tom mám myslet.  Jak to přijímat?  Pokud je to černý humor, tak  to beru, neboť humor /nebo pokus o humor/ by neměl chybět ani v těch nejtěžších situacích. Mám ovšem podezření, že dost lidí v Česku to oteplování planety pořád ještě vidí tak nějak podobně jednoduše: pozitiva – více meruněk a více cachtání u bazénu a negativa – například nedostatek přírodního sněhu na sjezdovkách a vyšší výdaje na klimošku. 

Jistě, ono není vůbec snadné představit si přesně následky globálního oteplování hlavně v té vzdálenější budoucnosti (třeba po roce 2030). Vždyť ani nevíme, kolik toho do vzduchu ještě napumpujeme, a pokud nevíme, co se stane s atmosférou, nemůžeme ani přibližně vědět, co se stane s ostatní přírodou a co se stane s lidmi a s jejich společenstvím. 

Nicméně myslím si, že je prakticky jisté, že projevy klimatických změn se nebudou omezovat jen na pěstování peckovin a sněhové pokrývání. Budou drsnější a rozprostřenější a jejich dopady budou dlouho doznívat v různých částech společnosti. Možná je to pesimistický pohled, ale osobně si myslím, že  nejtěžší  dopady vlastně nebudou samotné dotyčné  přírodní jevy, ale to, jak se společnost bude snažit je „zvládnout“. 

Zuřivost z důvodů  klimatu 

Reklama

Jinak řečeno, dají se přežít čtyřicetistupňová vedra, sucho, nebo bouře s krupobitím, když už člověk ví, jak na to.
Ale  to těžší může přijít  ve chvíli, kdy se propojí různé následky klimatických změn s dalšími patáliemi, například s rostoucími cenami ropy,  se zhoršenou ekonomickou situací ve světě a s  případnými chybnými politickými rozhodnutími.

Lze směle předpokládat, že následky zchaotičtění klimatu nebudou ani trochu prospěšné pro zemědělství, které miluje bezpochyby stále stejné, do nekonečna se opakující počasí. Pokud bude docházet k divokým změnám a výkyvům v počasí, bude to mít negativní následky na zemědělskou produkci a dále na ceny potravin, což by se promítlo do atmosféry  ve společnosti: z blbé nálady by se stala nálada nasraná až zuřivá. K tomu si můžeme představit OSN nebo případně jinou instituci, jak od nás požaduje, abychom přijmuli a ubytovali a živili u nás nějaký přiměřený počet uprchlíků.

Společnost, která až dosud fungovala na principu „plné ledničky“ (a na příslibu ještě plnější ledničky) se najednou bude muset vyrovnat s prázdnější ledničkou, a s tím, že jaksi nikde není na obzoru žádná lepší zpráva. Dovedeme si představit, že nějaká hodně populistická strana bude mít ve volbách velký úspěch, což může být další problém, protože taková populistická strana může věci docela dobře zhoršit. A tak dále.

Já osobně si to dál radši moc nepředstavuju, nechce se mi  objevovat další a další možné  chmurné až katastrofické následky. Radši doufám, že  k nejhoršímu nedojde, a že lidstvo se nakonec přecejen ukáže prozíravější, než vypadalo doposud  a udělá, co je třeba.

Takže  bych  tady  teď  už jen  dal k dobru pár  informací o tom, co už se doopravdy stalo (anebo děje) – mimo jiné taky kvůli změně nebo výkyvu klimatu. (Odkazy na zdroje jsou pod textem.)

Francouzská revoluce 1789

Velká neúroda a totální nedostatek potravin, nebo až dokonce hladomor nemusí být nutně otázkou vzdálené minulosti, Na Ukrajině zažili hladomor ve dvacátých letech minulého století, v Číně v letech padesátých , a v Africe v letech osmdesátých a zřejmě i teď.  Je zjevné, že kromě nevyhovujícího počasí trvajícího delší dobu (zřejmě déle než jeden rok) je k takovému ničivému  hladu obvykle třeba i špatná politika těch u vesla.

Hlad pochopitelně  vždycky přinášel nepokoje, různé lidové bouře nebo i revoluce. Francouzský historik Pascal Acot píše ve své knize o klimatu (vyšla i česky) mimo jiné o propojení Velké francouzské revoluce s počasím. Podle Acota bylo počasí „spouštěcím faktorem“ revoluce (a v podstatě totéž si prý myslí většina francouzských historiků).
Tehdy, před revolucí,  ve Francii  panovalo opravdu příšerné počasí  dlouho – už od roku 1782. Zpočátku bylo spíš velmi chladno, deštivá léta a mrazíky na podzim zničily úrodu, k tomu se pak přidaly i mrazivé zimy. V roce 1788 se situace změnila, bylo horké léto, ale až příliš horké. Obilniny i vinná réva uvadly, uschly a zčernaly ještě před sklizní. Slunce spálilo obilí „nastojato“ v severní Francii a v celé pařížské pánvi. Nastal nedostatek potravin, a lidé se začali bouřit.
Šířilo se  rabovaní, pytláctví, neplacení daní a dávek, krádeže dřeva atd. V létě roku 1788 povstal lid na dvou třetinách území. Země se propadla do chaosu. v létě roku 1789 začala francouzská revoluce, tak zvaná Velká.

Dnešní zemědělství by určitě zvládlo některé problémy, které nezvládlo zemědělství v konci osmnáctého století. Ale nezvládlo by úplně všechny problémy, a taky by to trvalo pár let, než by se zemědělci přizpůsobili (předpokládejme, že by bylo možné se změnám přizpůsobit).  Jak dlouho by například trvalo, kdyby se nějaké zemědělství mělo přizpůsobit rychlému a výraznému obratu k  většímu suchu a horku? A co by bylo  mezitím, než to přizpůsobení nastane?

Syrská občanská válka

V Sýrii se takové přizpůsobení  nepodařilo vůbec. Ředitel amerického Centra pro klima a bezpečnost Francesco Femia soudí, že Syřané nezvládli dlouhodobé neobvyklé sucho a toto nezvládnutí se stala jednou z příčin propuknutí občanské války. Sucho devastovalo zemi od roku 2006 do roku 2011, V některých oblastech země farmářům vyschla půda a pak i došla voda v studnách. Zoufalí farmáři začali hloubit nové studny, aby mohli zavlažovat, vzápětí však hladina spodní vody klesla ještě níž. Podle Francesca Femii k zhoršení situace přispěla špatná zemědělská a ekologická politika syrského režimu prezidenta Bašára Asada, který podporoval pěstování plodin, jež vyžadují mnoho vody, například bavlny.

Po několika letech sucha se v některých oblastech zemědělství už dál nedalo provozovat, v jiných oblastech úroda klesla o 75%, dobytek ve velkém hynul žízní nebo hladem. Stovky tisíc syrských farmářů (podle některých údajů šlo i s rodinami celkem až o tři miliony lidí) to nakonec vzdaly, opustily své farmy a uprchly do měst, aby si zde našly práci a přežily. Jenže ve městech pochopitelně také nebylo snadné dostat slušně placenou práci a navíc zde už byli uprchlíci odjinud, například z Palestiny. K tomu všemu pochopitelně stále rostly ceny potravin, což frustraci a zoufalství lidí jen prohlubovalo.
Pak už stačil jen jeden malý přehmat vlády při potlačení demonstrace v Dará a propukly první násilnosti, které později přerostly ve válku.

Je pravda (a určitě to někdo připomene), že v Sýrii je sucho poměrně obvyklou záležitostí. Nicméně podle vědeckých studii je toto „nové“ sucho nebezpečnější, protože se odehrává v teplejší atmosféře s vyššími koncentracemi skleníkových plynů, kdy se vypařování vody urychluje.“Vysychání krajiny je příliš rozsáhlé a rychlé, aby se dalo vysvětlit jenom přírodní variabilitou“, řekl k tomu Martin Hoerling z amerického úřadu NOAA, který v roce 2011 vedl studii na toto téma.

Kam směřuje Irák 

Ani poslední vývoj není pro farmáře v území, kterému se dříve říkalo „úrodný půlměsíc“, dobrý. Sucha trápí dál Sýrii a severní Irák.  V průběhu normálně nejvhlčího období roku v horách východního Turecka, kde pramení řeky Eufrat a Tigris, spadla jen asi polovička normálních dešťových srážek. Vědci říkají, že sucho se stává v oblasti novou normou, vysychá postupně celá oblast Středozemního moře, přičemž  změny pohání globální oteplování.

Je také  spojitost mezi klimatickou změnou a nastupujícím konfliktem v Iráku? Podle Francesca Femii to tak je. Ještě je brzo na komplexní analýzu, ale je jasné, že nedostatek vody obecnou situaci zhoršuje. Teroristické organizace se mohou  snažit ovládnout přístup k vodě a získat tak vliv a moc.

Podle Spojených národů je Irák jednou  z nejzranitelnějších zemí v regionu vůči klimatickýcm změnám. Také Zpráva rozvojového programu Spojených národů z roku 2009 říká, že produkce pšenice v Iráku klesla o 45 procent oproti normálu a čeká se, že podobné to bude i v následujícíh letech. 

 Určitě je možné diskutovat o tom, která příčina byla v té či oné události důležitější a která byla méně důležitá.  To jistě lze i v  případech, které tady uvádím. Pro mě je tady a teď hlavně  důležitý fakt, že klimatické poměry a jejich negativní  změny hrají roli, a to roli důležitou, i když rozhodně nejsou jedinou příčinou bujícího násilí.   Pentagon mluví o klimatických změnách jako o tak zvaných „zesilovačích hrozeb“, a obecně hodnotí globální oteplování jako hrozbu americké národní bezpečnosti. 

Mně se zdá, že i bez klimatických změn je na světě bídy, neštěstí, svrabu a neštovic dost a dost.

http://www.noaanews.noaa.gov/stories2011/20111027_drought.html

http://www.washingtonpost.com/blogs/capital-weather-gang/wp/2013/09/09/drought-and-syria-manmade-climate-change-or-just-climate/

http://www.slate.com/articles/technology/future_tense/2014/06/isis_water_scarcity_is_climate_change_destabilizing_iraq.html

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama