Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Uhlí mrtvo; uhlobaroni i nadále čiperní

Když se v roce 2019 u nás ustavila tzv. „Uhelná komise“, plno lidí mělo dojem, že když takhle pojali svůj odchod od uhlí i Němci, známí svou zeleností, nemůžeme my Češi nic zkazit, když to uděláme taky tak. Jenže ukázalo se, že možná ani Němci nedělají všechno dobře a zrovna ta jejich uhelná komise se jim, zdá se, moc nevydařila.

V Německu, jak to zatím vypadá, komise věci ani neurychlila, ani neusnadnila. Uhlí skončí podle dohody až v roce 2038, což je podle názoru mnohých příliš pozdě vzhledem k německým emisním závazkům, a navíc ještě stát vyplatí společnostem, které „předčasně ukončí“ činnost, odškodné v miliardové výši. (Kromě toho vyplatí vysoké kompenzace regionům a horníkům.) Mnozí komentátoři pochybují o smyslu takové komise. Zejména když uhlí v Evropě i jinde končí z přirozených důvodů a takovéto „ukončování“ by v důsledku mohlo být vlastně spíš „prodlužováním“.

O tom, že uhlí po celém světě končí, nemůže být sporu. Je to patrné v mnoha evropských zemích. Velká Británie už výrobu elektřiny z uhlí prakticky ukončila. Podobně je na tom Portugalsko; Švédsko zavřelo svou poslední uhelnou elektrárnu nedávno. Totéž se přihodilo v Rakousku. A není to jen Evropa. Také Japonsko a Jižní Korea ohlásily odchod od uhlí, a dokonce i Čína – vzhledem k jejím klimatickým cílům – bude muset uhlí omezovat, jak jen to půjde. K naprosto bizarní situaci došlo ve Spojených státech, kde prezident Trump sliboval veškerou podporu uhlí, a skutečně v úřadě pak dělal co mohl,  odstraňoval různá ekologická a hygienická nařízení, ale světe div se, nebylo mu to nic platné! Uhlí vyklízí v Americe pole snad ještě rychleji než jinde. Experti předpokládají, že podíl uhlí na výrobě elektřiny poklesne v USA během pěti let na pouhých 10%; ještě nedávno to bylo 50%! Není divu, že v takové situaci komentující novináři mnohdy použili oblíbený příměr a prohlásili uhlí za mrtvé. Nebo za téměř mrtvé.

Uhlí je v této době mordováno dvěma způsoby. Ten první je politický a morální. Vlády a parlamenty odcházejí od uhlí pod tlakem aktivistů, veřejnosti a někde i na základě soudních rozhodnutí. Druhý trend je ekonomický: v mnoha regionech uhlí končí, prostě protože neobstojí v cenové válce proti levnější konkurenci, především zemnímu plynu nebo obnovitelným zdrojům.

Sečteno a podtrženo, těžko pochybovat o tom, že uhlí už dožilo a resuscitace nejspíš možná není. Na druhou stranu i to „mrtvé“ uhlí nám může ještě nadělat velké škody na klimatu a na zdraví, pokud ho nedokážeme pohřbít dost rychle. Majitelé dolů stále žijí a sami si své rybníky nevypustí. Některé státy jsou ochotné podporovat dolování i spalování pod rouškou „sociálního smíru“ v uhelných regionech.

Jak tento uzel rozseknout? Mají státy spíš počkat, až konečný ortel vykoná trh, nebo mají do věci vstupovat a konec uhlí režírovat samy? Osobně se přikláním k tomu, že ukončit těžbu a pálení uhlí politickým rozhodnutím není vůbec špatně stát je přece od toho, aby chránil všechny své občany, kteří jsou ohrožováni změnou klimatu nebo toxickými spalinami, a ne pouze ty, kdo se na těžbě podílejí a mají z profit. Uhlí by správně mělo skončit ne proto, že je momentálně dražší než obnovitelné zdroje nebo zemní plyn, ale protože je lidstvu smrtelně nebezpečné a proto nepřijatelné, i kdyby v ekonomické soutěži vyhrávalo.

Je tedy ustavení české uhelné komise v pořádku? Jde o vhodný způsob vyhledání rychlejší a spravedlivější cesty k ukončení pálení uhlí? Nezdá se!  Snad by bylo, kdyby do komise byli  jmenováni členové, ochotní hledat tu skutečně nejlepší cestu.  Naopak  neadekvátně sestavená komise  může v rámci hledání těch „spravedlivých“ podmínek  rozhodnout tak, že vlastně zaručí  těžbu uhlí až do nějakého poměrně vzdáleného data, které vyhovuje výhradně těžařům. Podle některých názorů toto se stalo v Německu a stane se to i u nás.

Česká uhelná komise byla naprosto pochybná a nedůvěryhodná už od samého začátku v létě 2019. Jen pouhé  její složení nahánělo hrůzu: nejsilnější skupinou byli ministerští úředníci, za životní prostředí se měl zúčastnit poslanec Zahradník, v parlamentu vždy neochvějně vystupující a hlasující proti přírodě. A vrchol všeho: ani jeden klimatolog! Vezmeme-li v úvahu, že uhlí končí hlavně z klimatických důvodů, je absence klimatologa v komisi něco jako kdyby v Nejvyšším soudu chyběl právník.

Nebylo by tedy v takové situaci přece jen lepší, počkat na to, až trh vykoná svou práci?  Nebylo  by rychlejší a  levnější, kdyby vláda prostě přestala uhlobarony šanovat a pěkně jim naúčtovala spravedlivou cenu za škody, které těžba a spalování celé společnosti působí?  Za spravedlivých podmínek by uhlí dlouho v soutěži s obnovitelnými zdroji nebo s jádrem neobstálo.

Takové řešení se ale vládě nelíbí.  Ta, zdá se,  chce  spíš  ještě zobchodovat svou  pozici.  Raději ustaví komisi, čímž A) vyvolá dojem, že se snaží problém řešit, ačkoli ve skutečnosti ho jen odsunuje, B) nechá si právo na konečné rozhodnutí , takže je to stále ona – vláda, která povede konečné vyjednávání, a posléze se s uhlošlechtici dohodne tak, jak to bude vyhovovat hlavně těmto dvěma stranám. Řekl bych, že toto konečné aranžmá je nevyhnutelné. Klimatičtí aktivisti nemají, co by vládě nabídli, veřejnost je bohužel spíš netečná, takže nějakou dohodu ve smyslu „něco za něco“ mohou uzavřít jen  uhelné společnosti  s vládou ve smyslu „dobře, my skončíme, ale chceme za to To a To a To“. Tipnul bych si, že půjde o odškodné po německém vzoru.

Podle vládního zadání by konec uhlí by měl v Česku nastat buď v roce 2033 nebo 2038, případně až 2043. Pochybuji, že některý klimatolog by podpořil kterékoli z těchto dat – ani ten rok 2033 není dost brzy, když uvážíme, jak daleko už destruktivní dopady přehřívání planety pokročily.  Ale vláda nespěchá.  Snad  spoléhá na to, že rok 2038 by mohl být obecně stravitelný, když ani ti zelení Němci nedojednali nic lepšího… Jenže Němci, jak známo, udělali jednu nešikovnou věc: rozhodli se už dříve skončit s jadernou energií. Tím si jasně zhoršili situaci pro budoucí odchod od uhlí (těžko provést oba odchody současně!). My v Česku jsme si ale jádro nezrušili, chceme dokonce stavět další bloky, z čehož vyplývá, že bychom měli být při odcházení od uhlí podstatně rychlejší než náš Velký Západní Soused. Data 2030 bychom bezpochyby měli dosáhnout snadno a bez škobrtání.

Závěr: Přikláním se k tomu, že ta komise ustavována být neměla, respektive, pokud ano, neměla ji ustavovat a jmenovat vláda, ale někdo jiný (třeba Akademie věd?). Pokud už něco mělo být ustavováno, bylo by asi lépe ustavit po vzoru západních zemí tzv. Shromáždění občanů, které by s odbornou pomocí expertů mohlo nejdemokratičtěji a snad i nejlépe říci, kdy a jak se toho uhlí zbavíme a jak to všechno vlastně proběhne.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama