Z neznámých důvodů má hodně Čechů i nadále pocit, že my – Česko – se chováme klimaticky přiměřeně, možná dokonce až slušně, zatímco mnohé ošklivé země hlavně ve východní Asii vypouštějí tak strašně moc, že vůbec nemá cenu, abychom se my zlepšovali. Že se to prostě nijak neprojeví. Možná k této domněnce přispívají i reportáže České televize, která velmi ráda zobrazuje Čínu i Indii jako země s nedýchatelným vzduchem. Podobný názor lze občas slyšet i ve vysílání Českého rozhlasu.
Skutečnost je ale v mnohém jiná. Jak udržitelně se ta která země v oblasti klimatu chová, lze posoudit a poměřit, a existují i organizace, které se tímto poměřováním zabývají. Od roku 2005 jsou to tři nevládní nezávislé expertní organizace. (Germanwatch, Climate Action Network International a NewClimate Institute), které shrnují dostupné údaje do tak zvaného Indexu klimatické výkonnosti. Posuzují hlavně množství skleníkových emisí, vypouštěných na hlavu, dále hospodaření s energiemi, pokrok v obnovitelných zdrojích a obecně politiku ochrany klimatu. Poslední zpráva včetně žebříčku, sestaveného podle výkonnosti jednotlivých zemí byla vydaná letos začátkem prosince.
První tři místa v žebříčku jsou neobsazená, (podle názoru hodnotitelů na skutečné premianty stále čekáme), na čtvrtém místě (neboli nejlépe hodnocenou zemí na planetě Zemi) je Švédsko, následované Velkou Británií, na šestém jsou Dánové. To nás bezpochyby nepřekvapí. Snad by nás mohlo ale trochu inspirovat, že na sedmém místě je chudé Maroko. Také chudá Indie, často dávaná za příklad ekologické nezodpovědnosti, je na desátém místě. A konečně i ta Čína, u nás nejčastěji uváděná v roli hlavního klimatického kazisvěta, je podle hodnocení na průměrném 33.místě, ještě dosti daleko před námi.
Česká republika se propadla od minulého hodnocení v žebříčku o další čtyři příčky, letos je na 47. místě, jen o jednu příčku před Polskem, nejvíc znečišťující a znečištěnou zemí Evropy. Úplně na chvostu celkového žebříčku ještě nejsme (tam, na 61.místě, jsou po Trumpových zásazích USA), ale už to moc daleko nemáme. Letos jsme se dostali do skupiny nejhorších zemí s hodnocením celkové výkonnosti „velmi nízká“. Ke dnu nás zjevně táhne mizivé využití obnovitelných zdrojů a hanebná politika české vlády, která ústy svých představitelů vždy, když je třeba, začne prohlašovat, že „to nejde“, že to „není realistické“. Zpráva výslovně zmiňuje, že nedávný český Národní energetický a klimatický plán, předložený v roce 2019, je dokonce ještě méně ambiciózní, než předchozí podobný plán z roku 2017.
https://ccpi.org/ranking/