Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Jak by mě zelení hnali tam a zase zpátky aneb Jádro, úspory a klima (1)

 

Sám si průběžně připadám  dosti zeleně, ale kdyby přišlo na lámání chleba, možná by mě opravdoví zelení ze svého středu rychle hnali. Důvod je prostý: já totiž  nejsem zase až tak naprosto totálně jednoznačně a nevývratně proti jádru.  A co více: chvílemi jsem skoro až tak trošičku  pro jádro.  Ne že bych přímo toužil po nějakém tom novém bloku nebo dokonce celé JE, to ne, ale v současnosti bych jádro  považoval za menší zlo než pálení uhlí, a proto bych v  případě nutnosti  využil raději právě energii atomovou.  

 

_______________________________________________________________________________________

 Avšak udělal bych to, jen kdyby nebylo jiné energetické cesty.  A v tomto punktu se už zase spíš lehce zelenám, protože mi přijde, že by jiné cesty BYLO. 
Mám teď na mysli konkrétně energetické úspory.

 Bursík, Pačes a jedna svéhlavá lednička ve středním Posázaví

To se takhle vloni v červnu sešli ve studiu ČT u Václava Moravce dva protivníci v oblasti energetiky: Martin Bursík a Václav Pačes. Hovořilo se  hodně i o úsporách energií, přičemž v hovoru došlo častěji k různým kontroverzím. Jedna mi přišla zvláště pozoruhodná. Cituji:   

V. Pačes: „…Pro úspory se dělá hodně…! To víte, úspory jsou drahé, abych tak řekl…“

Reklama

M.Bursík (skočí mu do řeči): „Úspory jsou nejlevnější!“ 

V.Pačes (opakuje): „Úspory jsou DRAHÉ, abych tak řekl. Vezměte si takovou domácnost. Bude si muset vyměnit ledničku, pračku, myčku nádobí, aby byly úspornější. Do toho budou muset investovat…“

A pak se to už nějak zamluvilo, aniž by se došlo k závěru. Bohužel! Protože to byl možná nejzajímavější moment té diskuse. A také, protože je to  velmi zásadní moment diskuse o řešení klimatických problémů. (Podle odborníků zachránit klima znamená, mimo jiné také začít energií už konečně opravdu šetřit.)

Takže já tady v té debatě Bursík-Pačes pokračuji na vlastní nebezpečí  a ptám se: Byly by tedy ty úspory drahé nebo levné? Který  z obou pánů  měl pravdu (a který neměl)?

Po úvaze jsem  dospěl k  názoru, že nesouhlasím ani s jedním z nich.

Uznávám, že je trochu zpupnost od starého klimaignoranta, takhle si vyskakovat na odborníky, ale co nadělám. Podle mě to je správně následovně:

Úspory energie nejsou ekonomicky pro úsporáře  a priori ani drahé ani levné. Mohou být dosaženy jak levně, tak draze. Záleží na tom, kdo je pořizuje, jaké má motivy, schopnosti a pravomoci.

Vzhůru do ledničky-svéhlavičky

Ponořme se nyní  do té Pačesovy ledničky a prozkoumejme ekonomiku jejích eventuálních úspor.

Řekněme, že jednu takovou lednici mám na chalupě v středním Posázaví.  Je poměrně značně neúsporná, povahově svéhlavá  až k neovladatelnosti, ale nechce se mi ji vyměnit, protože není zase tak stará, aby už měla odpracováno.

 Chci-li dosáhnout energetických úspor v chlazení potravin,  je  nejjednodušší jít a koupit si novou ledničku v maximálně úsporné energetické třídě, takže A+++. Nová lednička energii uspoří,to je jisté. Ale v penězích mě to  bude  stát 15 000 kč – 20 000 kč, a to  mi už může připadat na moje poměry spíš drahé. 

Jenže  já mohu dosáhnout úspor energie i jinak, než za těch 15 000. Levněji. Můžu přivolat opraváře, můžu ledničku častěji odmrazovat, můžu opravit netěsnící těsnění,  ba dokonce můžu, ledničku nezapínat v chladných měsících  (můžu využívat studené chodby nebo sklepa) a zapnout ji případně až v půli dubna. Ještě v dubnu je teplota na chodbě cca dvanáct stupňů, což na údržbu kastrůlku se zítřejším obědem bohatě stačí).  A  existují i další ne drahé a ne obtížné  způsoby, jak ušetřit v ledničce spotřebovanou elektřinu: Například zmražené věci vyndat z mrazáku předčasně  a nechat je rozmrazit v chladící části ledničky. Nepotřebujete-li mrazák, je   možné předmrazit si  v mrazáku  dvě pet lahve s vodou  a když voda zmrzne, přemístit je do chladící části a ledničku vypnout.  Přes noc led úplně neroztaje. 

Takhle různorodě se dá spořit energií na úrovni domácnosti, a  na úrovni celé společnosti to dle mého úsudku zase tak moc jiné není. Opět záleží na tom, jestli ten, kdo ty energetické úspory má provést, má k tomu chuť a pak už je na něm, jestli to udělá za málo nebo za hodně. 

Například když takový armádní nákupčí nakupuje ledničky pro veškerá armádní zařízení v ČR, může to vyjít na tu zmiňovanou cenu 15 000 za kus, ale taky (jak to známe z vícero kauz) to může vyjít na 20 000/kus nebo třeba i 25 000, se zdůvodněním, že nakoupené ledničky jsou už v polní maskáčové, případné pancéřované verzi. Pokud by se někdy stalo, že by na místě nákupčího seděl ten pravý člověk, lednička by asi vyšla na 12 000 nebo i méně, protože nákupčí by získal množstevní slevu.

Suma sumárum úspory energie  jsou někdy spíše „drahé“, někdy spíše levnější a  někdy jsou  přímo zadarmo.

Ale řekl bych, že vždy  platí to okřídlené „když se chce, tak to jde“. 

V příštím blogu  neboli části  (2) bych si dovolil napsat o tom,  proč se Čechům zase až tak moc nechce. 

————————————————————————————————————–

 

Dr. Martin Bursík – bývalý ministr životního prostředí a nyní předseda LES. 
Prof. Václav Pačes – předseda dvou  vládních komisí pro energetickou strategii a nyní předseda představenstva ČEZu.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama