_______________________________________________________________________________________
Avšak udělal bych to, jen kdyby nebylo jiné energetické cesty. A v tomto punktu se už zase spíš lehce zelenám, protože mi přijde, že by jiné cesty BYLO.
Mám teď na mysli konkrétně energetické úspory.
Bursík, Pačes a jedna svéhlavá lednička ve středním Posázaví
To se takhle vloni v červnu sešli ve studiu ČT u Václava Moravce dva protivníci v oblasti energetiky: Martin Bursík a Václav Pačes. Hovořilo se hodně i o úsporách energií, přičemž v hovoru došlo častěji k různým kontroverzím. Jedna mi přišla zvláště pozoruhodná. Cituji:
V. Pačes: „…Pro úspory se dělá hodně…! To víte, úspory jsou drahé, abych tak řekl…“
M.Bursík (skočí mu do řeči): „Úspory jsou nejlevnější!“
V.Pačes (opakuje): „Úspory jsou DRAHÉ, abych tak řekl. Vezměte si takovou domácnost. Bude si muset vyměnit ledničku, pračku, myčku nádobí, aby byly úspornější. Do toho budou muset investovat…“
A pak se to už nějak zamluvilo, aniž by se došlo k závěru. Bohužel! Protože to byl možná nejzajímavější moment té diskuse. A také, protože je to velmi zásadní moment diskuse o řešení klimatických problémů. (Podle odborníků zachránit klima znamená, mimo jiné také začít energií už konečně opravdu šetřit.)
Takže já tady v té debatě Bursík-Pačes pokračuji na vlastní nebezpečí a ptám se: Byly by tedy ty úspory drahé nebo levné? Který z obou pánů měl pravdu (a který neměl)?
Po úvaze jsem dospěl k názoru, že nesouhlasím ani s jedním z nich.
Uznávám, že je trochu zpupnost od starého klimaignoranta, takhle si vyskakovat na odborníky, ale co nadělám. Podle mě to je správně následovně:
Úspory energie nejsou ekonomicky pro úsporáře a priori ani drahé ani levné. Mohou být dosaženy jak levně, tak draze. Záleží na tom, kdo je pořizuje, jaké má motivy, schopnosti a pravomoci.
Vzhůru do ledničky-svéhlavičky
Ponořme se nyní do té Pačesovy ledničky a prozkoumejme ekonomiku jejích eventuálních úspor.
Řekněme, že jednu takovou lednici mám na chalupě v středním Posázaví. Je poměrně značně neúsporná, povahově svéhlavá až k neovladatelnosti, ale nechce se mi ji vyměnit, protože není zase tak stará, aby už měla odpracováno.
Chci-li dosáhnout energetických úspor v chlazení potravin, je nejjednodušší jít a koupit si novou ledničku v maximálně úsporné energetické třídě, takže A+++. Nová lednička energii uspoří,to je jisté. Ale v penězích mě to bude stát 15 000 kč – 20 000 kč, a to mi už může připadat na moje poměry spíš drahé.
Jenže já mohu dosáhnout úspor energie i jinak, než za těch 15 000. Levněji. Můžu přivolat opraváře, můžu ledničku častěji odmrazovat, můžu opravit netěsnící těsnění, ba dokonce můžu, ledničku nezapínat v chladných měsících (můžu využívat studené chodby nebo sklepa) a zapnout ji případně až v půli dubna. Ještě v dubnu je teplota na chodbě cca dvanáct stupňů, což na údržbu kastrůlku se zítřejším obědem bohatě stačí). A existují i další ne drahé a ne obtížné způsoby, jak ušetřit v ledničce spotřebovanou elektřinu: Například zmražené věci vyndat z mrazáku předčasně a nechat je rozmrazit v chladící části ledničky. Nepotřebujete-li mrazák, je možné předmrazit si v mrazáku dvě pet lahve s vodou a když voda zmrzne, přemístit je do chladící části a ledničku vypnout. Přes noc led úplně neroztaje.
Takhle různorodě se dá spořit energií na úrovni domácnosti, a na úrovni celé společnosti to dle mého úsudku zase tak moc jiné není. Opět záleží na tom, jestli ten, kdo ty energetické úspory má provést, má k tomu chuť a pak už je na něm, jestli to udělá za málo nebo za hodně.
Například když takový armádní nákupčí nakupuje ledničky pro veškerá armádní zařízení v ČR, může to vyjít na tu zmiňovanou cenu 15 000 za kus, ale taky (jak to známe z vícero kauz) to může vyjít na 20 000/kus nebo třeba i 25 000, se zdůvodněním, že nakoupené ledničky jsou už v polní maskáčové, případné pancéřované verzi. Pokud by se někdy stalo, že by na místě nákupčího seděl ten pravý člověk, lednička by asi vyšla na 12 000 nebo i méně, protože nákupčí by získal množstevní slevu.
Suma sumárum úspory energie jsou někdy spíše „drahé“, někdy spíše levnější a někdy jsou přímo zadarmo.
Ale řekl bych, že vždy platí to okřídlené „když se chce, tak to jde“.
V příštím blogu neboli části (2) bych si dovolil napsat o tom, proč se Čechům zase až tak moc nechce.
————————————————————————————————————–
Dr. Martin Bursík – bývalý ministr životního prostředí a nyní předseda LES.
Prof. Václav Pačes – předseda dvou vládních komisí pro energetickou strategii a nyní předseda představenstva ČEZu.