Motivace
Nemůžu říci, že by se nám Čechům do spoření energií vůbec nechtělo. Dalo by se dokonce říci, že lidi (ty úspory) dost podporují, aspoň v průzkumech veřejného mínění. V praxi to bohužel zatím tak úplně nevychází, zdá se mi. Ale abych jenom neteoretizoval, provedl jsem takovou miniaturní sondu do situace na trhu úsporných a méně úsporných ledniček.
Na webovém sídle www.uspornespotrebice.cz jsem si našel jako nejúspornější ledničku s mrazákem Liebherr CP 3413, která je zařazena do třídy A+++. Jak přesně si stojí v prodeji na trhu, jsem nezjistil, ale podle srovnavače cen tato lednička není ve své třídě nejprodávanější. Nejprodávanější je jiná lednička, BEKO CSA 29022. A ta už dnes patří spíš k těm méně úsporným ledničkám (i když je označena jako A+.) Důvod jejího obchodního úspěchu je zřejmě nízká kupní cena.
Beko se dá pořídit dnes i za 6 000, kdežto Liebherr koupíte za 18 000.
To je docela cenový rozdíl, že. Ale ještě tady jsou rozdíly v nákladech na provoz. Úsporný Liebherr spotřebuje ročně 146 kilowatthodin, kdežto přecejen podstatně méně úsporné BEKO spotřebuje ročně 257 kilowatthodin, což se v celkových nákladech na provoz projeví tím, že elektřina s Liebherrem za deset let vás vyjde na 7 300, zatímco s BEKOem na 12800.
Vidíme, že energetický šetřílek Liebherr je i ekonomicky provozně lacinější. Jenomže když hezky sečteme všechno položky, tak nám v úhrnu ekonomicky s převahou vítězí BEKO, protože Liebherr vás vyjde dohromady za 10 let na 25300 korun českých, kdežto Beko (pokud vydrží bez oprav) všehovšudy jen na 18800 korun.
Kdo koupí méně spořící BEKO, ušetří 6500 korun. Není to sice tak strašně moc, ale rozdíl to je citelný (zvláště pokud by takový rozdíl v neprospěch úspornosti měl být i jinde). Ti, kdo spoří energií, aspoň v tomto případě na tom – bohužel – prodělávají. A neračte mě kamenovat, ale podle mě je to chyba. Pokud chceme spořit energií, (a nám by jen prospělo, nejen klimaticky) musíme to zařídit tak, aby se to taky vyplácelo. (Určitě jsou oblasti, kde se úspory i dnes vyplácejí – například v nejznámějším našem úsporném programu Zelená úsporám, dítku to pana Bursíka. Kdyby se nevyplácely, asi by o program takový zájem nebyl. ) Nebo úsporný televizor, který jsem si kupoval před pár lety, nebyl drahý a v provozu byl až desetkrát levnější než žravé přístroje. A konec konců, i v ledničkách bych asi taky našel hodně úspornou a ne tak drahou lednici, takže ten konečný součet by vyšel přece jen příznivěji.
Ale já tady mám na mysli , že úspory energie by se měly vyplatit opravdu vždycky. A spíš aby se vyplatily citelně a ne jen tak symbolicky.
„Nejlevnější energie, která se dá koupit“
Joe Romm, fyzik, který dříve pracoval jako manažer agentury americké vlády pro oblast efektivity energie, tvrdí , že úspory energie nebo též „energetická efektivita“ jsou největším a nejlevnějším zdrojem nízkouhlíkové energie“. Podle Romma jsou úspory až pětkrát levnější než kupování elektřiny v elektrárně.
„Ceny elektráren se od roku 2000 zdvojnásobily a elektřina z nových jadernýcn elektráren se stala nesmyslně drahá,“ píše Romm dále. „Ale (energetická) efektivita i nadále zůstává stále až absurdně levná. Ve skutečnosti se stává s technologickým pokrokem stále levnější“. Nakonec to ještě Romm shrnuje takto: „Je absurdní, když dnes jakýkoli stát vážně uvažuje o stavbě nové nukleární elektrárny nebo nové uhelné elektrárny!“
Myslím, že to, co platí v Americe, možná na sto procent neplatí v Evropě (tady se s energií plýtvá přecejen méně, takže se úspory nedosáhnou tak snadno), ale i tak by se nad těmito slovy asi mohl příležitostně zamyslet ministr Jan Mládek se svými lidmi. A ovšem i my všichni, kteří zvažujeme podporu přístavbě Temelína. Téma by bylo následující: „Nebylo by tedy nakonec i ekonomicky výhodnější a technicky proveditelnější, kdybychom ten nový Temelín radši vůbec nestavěli a ty kilowaty, které doposud dodávaly uhelné elektrárny, bychom prostě vyřešili úsporami???“
Na to, jestli vůbec můžeme spořit energií, se snad ani nemá cenu ptát. Můžeme, a hodně. Podle studie, kterou publikovalo hnutí DUHA by bylo možné v současné době spotřebu energie snížit o 37 %, ostatní studie hovoří podobnou řečí. A podle mého skromného klimaignorantského odhadu by se spíš našly nějaké možnosti navíc než naopak.
Hořkosladká pilulka
Ve srovnání dvou ledniček úsporný Liebherr v obchodní soutěži prohrával zjevně hlavně protože byl dražší v okamžiku nákupu. To, že je provozně levnější, už ztrátu nedohnalo. Samozřejmě neznám celkovou situaci na trhu, nicméně zdá se mi, že sice postupujeme k úsporám, ale pomaleji, než bychom mohli.
Řekněme, že bychom to chtěli zrychlit neboli chtěli bychom, aby si víc lidí kupovalo (a rádo) ty nejúspornější spotřebiče na trhu. A aby se úsporám energie konečně otevřela vrátka dokořán.
Úplně nejjednodušší a obávám se, že i nejúčinnější cesta, jak to změnit, by prostě bylo přiměřeně zdražit veškerou energii na trhu, a pak se jen dívat, jak trh velmi efektivně to šetření zařizuje. Jenže, to může být vůči některým skupinám lidí trochu hrubé a v dnešní společnosti to je až neproveditelné. Sliby typu „krev, pot a slzy“ momentálně jaksi netáhnou.
Takže se to musí udělat nějak tak, aby to průchodné bylo. K hořké pilulce je třeba přibalit nějakou sladkou nebo raději rovnou dvě.
Sladké pilulky může vymýšlet a financovat vláda, já proti tomu nejsem. Může třeba zavést nějakou ledničkovou loterii s cenami (pračkovou, televizorovou). Anebo vláda může dávat a šířit informace. U nás je to například známé štítkování, které myslím, že funguje dost dobře. V knize „Přírodní kapitalismus“, manželé Lovinsovi s Paulem Hawkenem, dokonce takové informace hodnotí výš než cenu samotnou: „..vytvořit informovaný, efektní a efektivní trh se zařízeními a postupy napomáhajícími při úsporách energie může být ještě mnohem silnějším stimulem než pouhý cenový signál. To znamená, že cena je méně důležitá než schopnost na ni reagovat. (Platí to i obráceně: vyšší ceny energie nepřinášejí automaticky větší energetické úspory, a to ani po dlouhé přizpůsobovací době.)“
Nu, já, jak říkám, vítám přiměřené vládní intervence a pobídky. Ale – odpusťte mi mou jednoduchost – kdybych si musel na něco vsadit, byl by to přece jenom dobře promazaný a řádně nasměrovaný trh, který zodpovědně předává cenové stimuly přesně tak, jak je jeho úkolem. Neboli mi to pořád vychází tak, že by bylo účinné nejdřív fosilní energii zdanit (nebo aspoň přestat dotovat) a současně něco jiného zase oddanit tak, aby se to v těch rodinných a firemních kasičkách v konečném součtu zase nějak srovnalo. Trh by potom už každého přiměl hledat tu nejefektivnější, nejsnadnější a nejkratší cestu k energetickým úsporám. (Neboli, každý by si hned nemusel koupit hned novou ledničku za 18 000 kč, ale když už by si kupoval novou, byl by součtem cen při nákupu a za provoz motivován koupit si co nejúspornější přístroj.)
…Ale to už jsme zase u té ekologické daňové reformy, žejo!?
P.s.: A ještě mě napadá, že když někdo už dopředu o něčem říká, že to bude drahé, tak to potom (v jeho provedení) zaručeně drahé bude.
————————-
http://www.hnutiduha.cz/energetika