Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Jak jsme se zbavovali uhlí,

přecházeli na obnovitelné zdroje a vlastně to ani nebolelo

Jednoho podzimního dne 

roku 2016 jsme byli  jako rodina a domácnost o dvou lidech – docela  naštvaní  na různé české instituce (včetně vlády a ČT), že se tváří, jako by pálení uhlí byla celkem rozumná až přímo záslužná činnost. Říkali jsme si, že by bylo dobré se na tom (pálení) pokud možno nějak nepodílet.  To ovšem  tak docela nešlo, vzhledem k tomu, že náš dům je na dálku  vytápěn právě uhlím,  a tak  jsme se aspoň rozhodli najít si   dodavatele, který by byl ochoten  nám dodávat elektřinu z ne-uhelných zdrojů ( kromě  obnovitelných zdrojů také z  jádra a případně i z  plynu).  Tehdy, před rokem, však  nikdo takovou variantu nenabízel, jen někteří  dodavatelé  (např.  Nano Energies, nebo PRE)  nabízeli  výhradně  obnovitelné zdroje. Tak jsme nakonec ani neměli jinou možnost, než do toho jít. Rozhodli jsme se zůstat u PRE, zbavit se uhlí  a přejít na obnovitelné zdroje.

Pamatuju si, že mi to přišlo jako akt docela revoluční, a měl jsem taky pocit, že to asi bude něco stát (to už tak v revolucích chodí, ne?). Teď, po roce mohu klidně říci, že jsme na tom  přechodu na obnovitelné zdroje nijak neprodělali.  Myšleno: hlavně finančně, ale i jinak.   Náš zisk spočívá hlavně v dobrém pocitu,  těší nás, že jsme se aspoň zčásti odstřihli od té nebezpečné věci. Ale  když přišlo letos v září vyúčtování a viděli jsme, že jsme na té změně neprodělali ani  v penězích, bylo to příjemné překvapení.

Za účtovací období  2016 – 17 jsme dokonce zaplatili za elektřinu o 500 korun míň, než o rok dříve a dostali jsme se ve dvou lidech pod  4000 Kč za elektřinu ročně. (Jupííí!)

Tato příjemná úspora

ovšem nevznikla přechodem na  obnovitelné zdroje, tam jsme zůstali cca „na svém“.  ( I to je ale milé, ne?).  Tu  pětistovku za elektřinu jsme ušetřili na provozních nákladech  naší domácnosti  nejspíš  s pomocí jiného drobného kroku správným směrem, a to nákupem nové ledničky.  Koupili jsme  menší, než byla ta předchozí a mnohem, mnohem úspornější, ve třídě A+++.  Stará lednička (jestlipak ona byla aspoň A?) měla za sebou  už  přes patnáct let služby,  tudíž byla  technicky zastaralá a   navíc byla pro pouhé dva členy domácnosti zbytečně velká.

Možná  se na konečném výsledku podepsaly i další okolnosti.   Ale v součtu jsme nejspíš hlavně  díky této výměně ledniček snížili spotřebu elektřiny během jednoho roku  z 665 kwh na 519 kwh.

Když se budeme  koukat na věc  čistě ekonomicky, můžeme se  ptát, kolik jsme dali za tu novou ledničku,  a jak by to všechno vyšlo, kdybychom si koupili ledničku méně úspornou, a přitom levnější a jestli by to v součtu těch příštích patnácti let nebylo výhodnější.  Ale o to mi tady nejde.

Pro mě, autora blogujícího výhradně o situaci v globálním oteplování, je  tento malý příběh nejzajímavější jakožto další důkaz,  že by „TO“ šlo.  Šlo by snižovat – rychle a přitom  v podstatě bezbolestně –  pálení fosilních paliv ( a to nejen v domácnostech!). Nemuseli bychom zabředat  hloub a hloub do klimatického maléru.  K tomu zabředání nás nenutí žádné  neporazitelné  dějinnnné  sily. Děláme si to sami.  Mohli bychom se zachránit, a  nevyžadovalo by to žádnou krev, a dokonce snad ani žádný pot a slzy.

xxxxxxxxxxx

Před pár dny jsme dostali od  PRE  mail.  Píší tam, že  jsme v období od 12. 12. 2016 do 12. 9. 2017, odebrali 100% zelenou elektřinu, při jejíž výrobě  tradičním způsobem   z uhlí  by se  do ovzduší   dostalo 427 kg CO2.

 

 

 

Reklama