Jednoho podzimního dne
roku 2016 jsme byli jako rodina a domácnost o dvou lidech – docela naštvaní na různé české instituce (včetně vlády a ČT), že se tváří, jako by pálení uhlí byla celkem rozumná až přímo záslužná činnost. Říkali jsme si, že by bylo dobré se na tom (pálení) pokud možno nějak nepodílet. To ovšem tak docela nešlo, vzhledem k tomu, že náš dům je na dálku vytápěn právě uhlím, a tak jsme se aspoň rozhodli najít si dodavatele, který by byl ochoten nám dodávat elektřinu z ne-uhelných zdrojů ( kromě obnovitelných zdrojů také z jádra a případně i z plynu). Tehdy, před rokem, však nikdo takovou variantu nenabízel, jen někteří dodavatelé (např. Nano Energies, nebo PRE) nabízeli výhradně obnovitelné zdroje. Tak jsme nakonec ani neměli jinou možnost, než do toho jít. Rozhodli jsme se zůstat u PRE, zbavit se uhlí a přejít na obnovitelné zdroje.
Pamatuju si, že mi to přišlo jako akt docela revoluční, a měl jsem taky pocit, že to asi bude něco stát (to už tak v revolucích chodí, ne?). Teď, po roce mohu klidně říci, že jsme na tom přechodu na obnovitelné zdroje nijak neprodělali. Myšleno: hlavně finančně, ale i jinak. Náš zisk spočívá hlavně v dobrém pocitu, těší nás, že jsme se aspoň zčásti odstřihli od té nebezpečné věci. Ale když přišlo letos v září vyúčtování a viděli jsme, že jsme na té změně neprodělali ani v penězích, bylo to příjemné překvapení.
Za účtovací období 2016 – 17 jsme dokonce zaplatili za elektřinu o 500 korun míň, než o rok dříve a dostali jsme se ve dvou lidech pod 4000 Kč za elektřinu ročně. (Jupííí!)
Tato příjemná úspora
ovšem nevznikla přechodem na obnovitelné zdroje, tam jsme zůstali cca „na svém“. ( I to je ale milé, ne?). Tu pětistovku za elektřinu jsme ušetřili na provozních nákladech naší domácnosti nejspíš s pomocí jiného drobného kroku správným směrem, a to nákupem nové ledničky. Koupili jsme menší, než byla ta předchozí a mnohem, mnohem úspornější, ve třídě A+++. Stará lednička (jestlipak ona byla aspoň A?) měla za sebou už přes patnáct let služby, tudíž byla technicky zastaralá a navíc byla pro pouhé dva členy domácnosti zbytečně velká.
Možná se na konečném výsledku podepsaly i další okolnosti. Ale v součtu jsme nejspíš hlavně díky této výměně ledniček snížili spotřebu elektřiny během jednoho roku z 665 kwh na 519 kwh.
Když se budeme koukat na věc čistě ekonomicky, můžeme se ptát, kolik jsme dali za tu novou ledničku, a jak by to všechno vyšlo, kdybychom si koupili ledničku méně úspornou, a přitom levnější a jestli by to v součtu těch příštích patnácti let nebylo výhodnější. Ale o to mi tady nejde.
Pro mě, autora blogujícího výhradně o situaci v globálním oteplování, je tento malý příběh nejzajímavější jakožto další důkaz, že by „TO“ šlo. Šlo by snižovat – rychle a přitom v podstatě bezbolestně – pálení fosilních paliv ( a to nejen v domácnostech!). Nemuseli bychom zabředat hloub a hloub do klimatického maléru. K tomu zabředání nás nenutí žádné neporazitelné dějinnnné sily. Děláme si to sami. Mohli bychom se zachránit, a nevyžadovalo by to žádnou krev, a dokonce snad ani žádný pot a slzy.
xxxxxxxxxxx
Před pár dny jsme dostali od PRE mail. Píší tam, že jsme v období od 12. 12. 2016 do 12. 9. 2017, odebrali 100% zelenou elektřinu, při jejíž výrobě tradičním způsobem z uhlí by se do ovzduší dostalo 427 kg CO2.