Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

Ještě odvážnější (a zelenější) papež, než jsme si mysleli

František vstupuje do boje o záchranu klimatu

 

Že je papež František nejen sociálně, ale i „ekologicky“ smýšlející i vystupující chlapík, se ví už dost dlouho. (Ono to ani zas tak moc nepřekvapí, protože například jeho předchůdce Benedikt měl taky nepochybné environmentální cítění, prý ovšem tak trochu teoretické…?). František jde víc do praktického, živého problému, přímo tam, kde se dějí reálné věci.
Nyní, jak se zdá, je rozhodnut vstoupit do zásadního politického střetu, v němž jde jemu (a i nám) o velmi velmi velmi mnoho.

 Papež lehce drsnějšího rázu

Nevyznám se v papežských projevech a v jejich etiketě,  jsem i církevní ignorant, nejen klimatický,  ale připadá mi, že papež neformuluje své názory nějak zvlášť obezřetně či diplomaticky. Umí se vyjádřit   pěkně zostra.  Například o dnešní ekonomice  řekl toto: „Ekonomický systém, založený na božstvu  peněz, potřebuje ničit přírodu, aby udržel frenetický rytmus konzumu, který je mu vlastní.“ Dosti neohleduplné, nemyslíte?

Reklama

 Papež se už dříve vyjádřil  ke klimatickým změnám a oteplování planety,  ale  jeho dosavadní prohlášení či zmínky myslím spíše zapadly, u  nás tedy určitě. Vloni v prosinci například napsal v textu, adresovaném  účastníkům   konference  OSN  o klimatické změně toto : „Záchrana   klimatu  je  jasný, rozhodný  a nevyhnutelný etický imperativ.“

Je to  pěkně lakonický a přímočarý výrok, to ano, ale větší pozornost tehdy  nevzbudil.    

 Teprve až  když se letos zjara začalo proslýchat, že  papež na podporu záchrany klimatu zřejmě vystoupí celou vahou své osobnosti, mimo jiné i   formou encykliky  (v katolické církvi encyklika má velkou váhu)  a že má v úmyslu se přímo angažovat v celé kampani, na internetových serverech propuklo takové menší běsnění a komentáře se  rojily  po desítkách, aniž by  se   přesně vědělo, co encyklika bude vlastně obsahovat.

To jest, silně se spekulovalo o tom, co přesně má papež v úmyslu.

Většina komentátorů  se však shodla  na tom, že papež  bude zřejmě argumentovat  články víry (např:„Kdo nerespektuje božský výtvor (přírodu), nerespektuje boha“)  a  také  propracuje etické zdůvodnění společné akce na zachránění planetárního klimatu ve spojitosti se  sociální myšlenkou potřebnosti ochrany slabých a chudých.  

 Jak  zabere argumentace etikou ?

Nemohu říci dopředu, že nezabere.  Ale jisté problémy vidím, to nepopírám.  Ono  tady  totiž  už jednou to morální zdůvodňování bylo. Už před dvaceti lety s touto argumentací organizovali  kampaně zelení aktivisté.  Mluvili  o ohleduplnosti k ostatním lidem na planetě, o právech příštích generací , o tom, jestli máme  právo zničit přírodu nebo zda máme povinnost ji zachovat.  „Žijme tak, aby i ostatní mohli žít“, „Dobrovolná prostota“, atd. To byla  tehdejší zelená hesla.  

Nevím přesně, co se tehdy přesně dělo  na Západě. U nás však tato zeleně morální argumentace narazila na právě  propuknuvší radostný bezpřívlastkově volnotržní hlahol a zakrátko mu podlehla. Ty příznivější komentáře k zelené etice se  tehdy v novinách  nesly  v  duchu: „ je to sice hezké, ale úplně mimo“, kdežto ty nepříznivější  se nesly v duchu : „je to  moralizování, protivné a  zapšklé a navíc  úplně mimo“. 

Psychologové, kteří se později věcí zabývali,  konstatovali, že  morálně orientovaná argumentace je neštěstí, neboť lidi ji nemají rádi, jelikož  se cítí vzhledem k svému reálnému  životnímu stylu provinile.  „ Nesmíte v nich vzbuzovat pocit viny. Chcete –li je získat, musíte  naopak zdůrazňovat pozitivní souvislosti – zdraví, rodinu, čistotu.  Jinak oni si zacpou uši a už vůbec neposlouchají“, radili psychologové. 

Ekoaktivisté  poslechli (co měli taky dělat) , ustoupili  ze svých eticky podložených argumentačních pozic  a později začali argumentovat  nově, tj. rodinou, zdravím atd. (A   když ani to nezabralo,  přešli k ekonomice:  Temelín už  dnes  nevadí  tím, že  je  hrozbou  pro přírodu, lidi i příští generace, ale protože je drahý.)  

Papež se tedy  nyní  zřejmě vydá  stejnou, resp.podobnou  cestou, kterou  šli  eko-aktivisté v devadesátých letech. Uspěje lépe?

Jako řádný klimaignorant to nevím a tipovat nechci.  Je mi však zřejmé,  že   situace se od  doby let devadesátých ve světě změnila a  papež nevstoupí do téže řeky, v níž tonuli zelení. Pakliže  v devadesátých letech  panovalo  ono volnotržní rozjaření po celém světě  a nejen u nás,  dnes už tady máme publikum, které  značně vystřízlivělo. Dost lidí by  po otřesech finanční krize uvítalo  víc klidu, a  dost často se – aspoň v průzkumech -vyjadřují pro to, aby se v nakládání  s klimatem volila nějaká méně riziková varianta, než která zatím probíhá.   

Navíc papež je strašlivě populární po celém světě.

 Komu se to nebude líbit

Ovšem úskalí morální argumentace nezmizela.  Lidé, kteří se z jakýchkoli důvodů angažují v činnostech, které klima poškozují,  samozřejmě nechtějí  svou „vinu“ přiznat, a ani se moc  nechtějí napravit.   

Hrubě teď zjednoduším eticky založenou argumentaci na úroveň páté obecné a řeknu například, že „Je morální povinností silnějších  slabé  nepoškozovat a naopak jim pomáhat“.  Toto tvrzení asi  přijme hodně lidí, snad i  velká většina.  Jenže co  když to trochu rozvineme a posuneme  a řekneme, že „ pokud jsme už oteplování planety  dopustili, poškodili jsme slabé a  jednali jsme nemorálně, zvláště někteří z nás“. To už jistě může být pro leckoho problém. Vadilo by to určitě například  Američanům (a republikánům tuplem), protože ti mají na celé této ohrožené planetě na hlavě klimatického másla nejvíc.

Morální argumentace se  ovšem může dostat i do střetu na úrovni celých států, například když se budeme ptát,   kolik by asi ten který stát měl spravedlivě  udělat pro nápravu klimatických věcí. A situace se nezlepší,  když se posuneme spíš k praktické politice, a začneme diskutovat o faktu,  že kapacita atmosféry je omezená, a  že už je v podstatě naplněná uhlíkem tak, že už se tam beztrestně dál už  prakticky  nic nevejde. Kdo bude mít právo vypustit ty poslední tuny? Jak se rozpočítají   povolenky na jednotlivé státy?  Pochopitelně státy, které  zatím  vypouštějí spíš míň, budou v budoucnu chtít čerpat svou  „kvótu“. Ale pokud ony by čerpaly, na USA a spol. by už  jaksi nezbylo nic.  Myslíte, že Američané jsou  dost sebekritickým národem, aby takové východisko  uznali a přijali? 

Mně se ani nezdá.  

Na druhou stranu – a to je ta dobrá zpráva – papež  nemusí obrátit celý svět naruby. Možná bude stačit, když ho jen popostrčí tím správným směrem.

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama