Že je papež František nejen sociálně, ale i „ekologicky“ smýšlející i vystupující chlapík, se ví už dost dlouho. (Ono to ani zas tak moc nepřekvapí, protože například jeho předchůdce Benedikt měl taky nepochybné environmentální cítění, prý ovšem tak trochu teoretické…?). František jde víc do praktického, živého problému, přímo tam, kde se dějí reálné věci.
Nyní, jak se zdá, je rozhodnut vstoupit do zásadního politického střetu, v němž jde jemu (a i nám) o velmi velmi velmi mnoho.
Papež lehce drsnějšího rázu
Nevyznám se v papežských projevech a v jejich etiketě, jsem i církevní ignorant, nejen klimatický, ale připadá mi, že papež neformuluje své názory nějak zvlášť obezřetně či diplomaticky. Umí se vyjádřit pěkně zostra. Například o dnešní ekonomice řekl toto: „Ekonomický systém, založený na božstvu peněz, potřebuje ničit přírodu, aby udržel frenetický rytmus konzumu, který je mu vlastní.“ Dosti neohleduplné, nemyslíte?
Papež se už dříve vyjádřil ke klimatickým změnám a oteplování planety, ale jeho dosavadní prohlášení či zmínky myslím spíše zapadly, u nás tedy určitě. Vloni v prosinci například napsal v textu, adresovaném účastníkům konference OSN o klimatické změně toto : „Záchrana klimatu je jasný, rozhodný a nevyhnutelný etický imperativ.“
Je to pěkně lakonický a přímočarý výrok, to ano, ale větší pozornost tehdy nevzbudil.
Teprve až když se letos zjara začalo proslýchat, že papež na podporu záchrany klimatu zřejmě vystoupí celou vahou své osobnosti, mimo jiné i formou encykliky (v katolické církvi encyklika má velkou váhu) a že má v úmyslu se přímo angažovat v celé kampani, na internetových serverech propuklo takové menší běsnění a komentáře se rojily po desítkách, aniž by se přesně vědělo, co encyklika bude vlastně obsahovat.
To jest, silně se spekulovalo o tom, co přesně má papež v úmyslu.
Většina komentátorů se však shodla na tom, že papež bude zřejmě argumentovat články víry (např:„Kdo nerespektuje božský výtvor (přírodu), nerespektuje boha“) a také propracuje etické zdůvodnění společné akce na zachránění planetárního klimatu ve spojitosti se sociální myšlenkou potřebnosti ochrany slabých a chudých.
Jak zabere argumentace etikou ?
Nemohu říci dopředu, že nezabere. Ale jisté problémy vidím, to nepopírám. Ono tady totiž už jednou to morální zdůvodňování bylo. Už před dvaceti lety s touto argumentací organizovali kampaně zelení aktivisté. Mluvili o ohleduplnosti k ostatním lidem na planetě, o právech příštích generací , o tom, jestli máme právo zničit přírodu nebo zda máme povinnost ji zachovat. „Žijme tak, aby i ostatní mohli žít“, „Dobrovolná prostota“, atd. To byla tehdejší zelená hesla.
Nevím přesně, co se tehdy přesně dělo na Západě. U nás však tato zeleně morální argumentace narazila na právě propuknuvší radostný bezpřívlastkově volnotržní hlahol a zakrátko mu podlehla. Ty příznivější komentáře k zelené etice se tehdy v novinách nesly v duchu: „ je to sice hezké, ale úplně mimo“, kdežto ty nepříznivější se nesly v duchu : „je to moralizování, protivné a zapšklé a navíc úplně mimo“.
Psychologové, kteří se později věcí zabývali, konstatovali, že morálně orientovaná argumentace je neštěstí, neboť lidi ji nemají rádi, jelikož se cítí vzhledem k svému reálnému životnímu stylu provinile. „ Nesmíte v nich vzbuzovat pocit viny. Chcete –li je získat, musíte naopak zdůrazňovat pozitivní souvislosti – zdraví, rodinu, čistotu. Jinak oni si zacpou uši a už vůbec neposlouchají“, radili psychologové.
Ekoaktivisté poslechli (co měli taky dělat) , ustoupili ze svých eticky podložených argumentačních pozic a později začali argumentovat nově, tj. rodinou, zdravím atd. (A když ani to nezabralo, přešli k ekonomice: Temelín už dnes nevadí tím, že je hrozbou pro přírodu, lidi i příští generace, ale protože je drahý.)
Papež se tedy nyní zřejmě vydá stejnou, resp.podobnou cestou, kterou šli eko-aktivisté v devadesátých letech. Uspěje lépe?
Jako řádný klimaignorant to nevím a tipovat nechci. Je mi však zřejmé, že situace se od doby let devadesátých ve světě změnila a papež nevstoupí do téže řeky, v níž tonuli zelení. Pakliže v devadesátých letech panovalo ono volnotržní rozjaření po celém světě a nejen u nás, dnes už tady máme publikum, které značně vystřízlivělo. Dost lidí by po otřesech finanční krize uvítalo víc klidu, a dost často se – aspoň v průzkumech -vyjadřují pro to, aby se v nakládání s klimatem volila nějaká méně riziková varianta, než která zatím probíhá.
Navíc papež je strašlivě populární po celém světě.
Komu se to nebude líbit
Ovšem úskalí morální argumentace nezmizela. Lidé, kteří se z jakýchkoli důvodů angažují v činnostech, které klima poškozují, samozřejmě nechtějí svou „vinu“ přiznat, a ani se moc nechtějí napravit.
Hrubě teď zjednoduším eticky založenou argumentaci na úroveň páté obecné a řeknu například, že „Je morální povinností silnějších slabé nepoškozovat a naopak jim pomáhat“. Toto tvrzení asi přijme hodně lidí, snad i velká většina. Jenže co když to trochu rozvineme a posuneme a řekneme, že „ pokud jsme už oteplování planety dopustili, poškodili jsme slabé a jednali jsme nemorálně, zvláště někteří z nás“. To už jistě může být pro leckoho problém. Vadilo by to určitě například Američanům (a republikánům tuplem), protože ti mají na celé této ohrožené planetě na hlavě klimatického másla nejvíc.
Morální argumentace se ovšem může dostat i do střetu na úrovni celých států, například když se budeme ptát, kolik by asi ten který stát měl spravedlivě udělat pro nápravu klimatických věcí. A situace se nezlepší, když se posuneme spíš k praktické politice, a začneme diskutovat o faktu, že kapacita atmosféry je omezená, a že už je v podstatě naplněná uhlíkem tak, že už se tam beztrestně dál už prakticky nic nevejde. Kdo bude mít právo vypustit ty poslední tuny? Jak se rozpočítají povolenky na jednotlivé státy? Pochopitelně státy, které zatím vypouštějí spíš míň, budou v budoucnu chtít čerpat svou „kvótu“. Ale pokud ony by čerpaly, na USA a spol. by už jaksi nezbylo nic. Myslíte, že Američané jsou dost sebekritickým národem, aby takové východisko uznali a přijali?
Mně se ani nezdá.
Na druhou stranu – a to je ta dobrá zpráva – papež nemusí obrátit celý svět naruby. Možná bude stačit, když ho jen popostrčí tím správným směrem.