Bude to stačit?
K dohodě padají otázky a zaznívají i kritické hlasy. Republikání říkají, že dohoda je výhodná pro Číňany, že jim Obama jde na ruku atd., podle publicistů a komentátorů však mají obtížnější úkol před sebou možná spíš Číňani. Nicméně zajímavá otázka je, jak to Obama chce udělat, když republikáni mají v kongresu většinu.
Pochopitelně se objevily i otázky typu „A stačilo by to, kyby to splnili? “ Odpověď, pokud mohu posoudit (nečetl jsem všechno) zní ve většině případů, že by to pomohlo z nejhoršího, ale nesplnilo by to ten nejznámější cíl,- zabránit tomu, aby se planeta oteplila o více než o dva stupně, protože pak se podle většinově sdíleného názoru může dít prakticky cokoli. Podle Dave Griggse z Univerzity v Melbourne americký závazek je na spodním konci toho, co požadují od rozvinutých zemí vědci.
Na internetu jsem narazil i na konkrétní čísla, představující určité předběžné propočty, pochopitelně neověřené: kdyby tyto sliby dodržela Čína, svět by se dostal na cestu k otepletní někde okolo dvou a půl stupně v roce 2 100, což sice je za onou známou hranicí dvou stupňů, ale je to pořád lepší, než směřovat ke zcela katastrofálnímu oteplení o 4 stupně, což bylo na pořadu dne před tímto dvojslibem.
Vyrazí všichni stejným směrem?
Meteorolog Eric Holthaus na stránkách Future Tense pěkně shrnul svůj názor už v titulku: „Americko-čínská dohoda nezastaví klimatickou změnu. Ale je to přesně to, co jsme potřebovali.“ Podle Holthause všechny tyto nové závazky (včetně EU) přinášejí naději na to, že lidstvo nerealizuje nejčernější scénář, zvaný „jízda v zaběhnutých kolejích, končící tvrdým nárazem“.
Jinými slovy, při konkrétním propočtu jsou tyto závazky stále spíš nedostatečné, ale podle Holthause důležitější než konkrétní procenta je momentálně symbolická úroveň. Skutečnost, že dva ze tří politicky a ekonomicky světově nejvýznamnějších hráčů na tomto poli, přitom dva nejpilnější pouštěči CO2 do atmosféry, a současně dvě dosud největší překážky jakékoli dohody, veřejně prohlásili, že vidí věc jako velevýznamný problém, a že jsou plně rozhodnuti s tím něco udělat, může být sama o sobě průlomem. Když připočítáme Evropu, jako dalšího významného hráče, zdá se, že k nějaké smysluplné dohodě nemusí být daleko. To je zvláště důležité vzhledem k tomu, že příští rok v Paříži se uskuteční konference, která by snad měla konečně rozhodnout o tom, jak budou státy světa postupovat ve snaze o záchranu klimatu. Jak řekl Dave Giggs: „Čínsko-americká dohoda by měla napomoci tomu, aby se i ostatní země přidaly. Je jasné, že když to USA a Čína berou takhle vážně, nedává to ostatním zemím moc jiných možností na výběr. Buď se přidají, nebo zjistí, že se plácají někde vzadu.“
A ještě jedna zajímavost. Podle Holthause světové nejznámější klimatolog James Hansen už dříve prohlásil, že svět už by mohla od velké katastrofy zachránit pouze dohoda Číny s Amerikou. On bohužel ovšem nemyslel – „jakákoli dohoda“, ale specifická, velmi konkrétní a velmi nesmlouvavá a nekompromisní dohoda. Na nějaký pomalý, rozvážný postup vpřed, i když vede po cestě správným směrem, je možná už dost pozdě.
Šikovná a elegantní pro-klimatická revoluce by ovšem mohla ještě leccos zachránit.
Co se dozvídáme z Událostí ČT
Český člověk, zejména televizní divák, se opět spíše nedozvěděl, co se děje. Jedinou větu jsme o této významné události zaslechli v „Událostech“ z České televize, která se i nadále drží svého žebříčku důležitosti:
1. Výbuch plynu v paneláku v Novém Bydžově,
2. Svatomartinská husa
3. Příprava lanovek a sjezdovek na zimní sezóznu. (Sněhová děla už jsou rozmístěna, hurá!)
Trochu lepší informovanost zajistil Český rozhlas Plus, nebo ČTK.
Nebo HN: http://archiv.ihned.cz/c1-63105620-usa-a-cina-otevrely-cestu-k-nove-klimaticke-dohode