Řekněme, že v našem posázavském lese nasbírám košík zcela mi neznámých houbových plodnic. Vracím se na chalupu, a co nevidím: shodou okolností tady na mě už čeká přesně 100 českých profesionálních mykologů (to je mi ale náhodička!).
Samozřejmě hnedle přijde řeč na ty moje houby. Mykologové budou nejprve valit oči a vrtět nespokojeně hlavou. Pak mi postupně devadesát sedm z nich řekne dost důrazně víceméně totéž: „Tohle nejez, to je skoro jistě smrtelně jedovatá muchomůrka zelená!“
Zbydou tam tři poslední mykologové z té původní stovky (3 ze 100). A ti, vědátorsky zachmuřeně, pronesou asi toto : „No možná.. Ale vzhledem k tomu třeni, který je vatovitě vyplněný až dutý, světlě citrónově žlutý nebo skoro bílý a jen slabě nažloutlý…s tence blanitým prstencem… nemohla by to být muchomůrka citronová, ta není až tak úplně smrtelná?“
Mohu mít pocit, že tito tři zpochybňovači (skeptici?) přecejenom oslabují skálopevnost názoru těch devadesáti sedmi varujících, ale i tak mi přijde, že se nedá vyvodit jiný závěr, než houby vzít a bez meškání vyhodit.
Já osobně bych k té smaženici ani nepřičichával! Putovala by přímo na kompost. A nepřipadá mi tudíž divné, že zhruba podobný přístup mám k problému změny klimatu. Sám nemám patřičné vědecké znalosti, tím pádem ani relevantní vědecký názor, takže se musím opírat o názor kompetentních vědců – klimatologů. A tady je situace stejně jednoduchá jako v houbařské analogii – neboli nesmírně jednoduchá: asi 95-97% klimatologů považuje globální oteplování za vážný problém, způsobený lidmi, a navíc za problém, neustále se vzhledem k celosvětovému spalování ropně-uhelných paliv zhoršující. Stejný názor má i sto procent (!!!!!) vědeckých institucí, které se problémem zabývají – světové akademie věd, univerzity nebo vědecké ústavy jako Britský meteorologický uřad nebo americká Nasa.
Asi se mnou budete souhlasit, že za normálních okolností by většina z nás brala odborníky vážně a zařídila se podle jejich doporučení. Což by znamenalo situaci dále nezhoršovat a přestat atmosféru plnit dalším oxidem uhličitým. Zvláště když kompetentní vědci také říkají, že času na nějaké účinné opatření je už velice, velice málo.
Avšak zatímco V normálním houbařském životě by zdrcující většina lidí poslechla mykology a ty houby vyhodila, v životě klimatickém se věc vyvíjí jinak. Zde spíš posloucháme souseda od vedle, který říká, že „z našich hub se žádnej nigdá neotrávil!“ a že „ty mykologové sou beztak divný patroni“. My jsme ty naše houby rozkrájeli, podusili a už je máme na talíři. Vypadá to s námi zle nedobře. A nějak si to ani moc nepřipouštíme, moc se tou naší případnou otravou ani nezabýváme. Řešíme jiné věci, ekonomický růst například.
Mně je tahle apatie (či co to vlastně je?) hodně divná. Proč se vlastně chováme tak neopatrně? Proč jdeme do rizika tak velkého, že to snad už ani žádné riziko není? Musíme snad?
Před pár dny jsem četl knihu nositele Nobelovy ceny Daniela Kahnemanna „Myšlení rychlé, myšlení pomalé“. Autor píše taky o vztahu lidí k riziku. Praví (a statisticky dokládá), že lidi mají většinou averzi k riziku, zvláště pokud mohou v nějaké té rizikové akci něco podstatného ztratit.
Tím, co my lidi tady provádíme (rozhašujeme vehementně klima) se dá ztratit opravdu hodně – jak na úrovni rodin, jednotlivců, tak na úrovni států. Přitom jakoby to nikomu ( zejména tady v Česku) nijak zvlášť nepřišlo zajímavé nebo důležité, jakoby se všechny ty případné budoucí problémy měly odehrát na nějakých těch hodně vzdálených nešťastných Filipínách, ne-li rovnou někde jinde ve vesmíru.
Nejsem si samozřejmě vůbec jistý tím, co se přesně stane za deset nebo za dvacet let. Ale mám za to, že pokud nerespektujeme vědu a posloucháme věci neznalého souseda, strašlivě riskujeme. S takovou strategií se takřka s jistotou nakonec dočkáme něčeho velmi, velmi nepěkného. Něčeho jako těžké otravy houbami například.
Je člověk, který volá pohotovost k případu akutní otravy, alarmista? Pokud ano, musím ten jeho alarmismus hodnotit jako venkoncem užitečný.
Ps: Ještě citát a odkaz na IPCC.
V poslední zprávě Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) se praví například toto: „Lidstvo ovlivňuje oteplování atmosféry a oceánu, jeho činnost přináší změny v globálním hydrologickém cyklu, podílí se na menším výskytu sněhu a ledu, na vzestupu globálních průměrů hladin moří, a na výskytu určitých klimatických extrémů. Přesvědčivost důkazů o lidském působení od zprávy č. 4 vzrostla. Je extrémně pravděpodobné, že lidský vliv byl dominantní příčinou pozorovaného oteplování od poloviny 20. století.“
https://www.ipcc.ch/report/ar5/wg1/
Text článku