Reklama
 
Blog | Jiří Papoušek

To nejšílenější z globálního oteplování

Kdybychom využili včas rozumně daní, do obřího klimatického maléru jsme vůbec nemuseli zabřednout

Když se nad tím pořádně zamyslím, připadá mi celý ten příběh změny klimatu a globálního přehřívání  jako  velmi, velmi  těžko uvěřitelný a pochopitelnýŠílený, řekl bych rovnou.

Například velmi  podivné je už to, jak dlouho to všechno víme (myšleno my lidstvo)  a více méně netečně na to zíráme, aniž bychom něco účinného podnikli. Silně  pošetilé je také to, jak moc jsme ochotni brát vážně lidi, kteří nemají v oboru vůbec žádné vzdělání (u nás např. finančník Václav Klaus) a dokonce jsme ochotni se podle jeho/jejich  „názorů“ na klima i řídit!!!  Šílené jsou také předpokládané dopady (část planety zatopená mořem, část planety  přeměněná na poušť) a pochopitelně i některá řešení, hlavně v oblasti tak zvaného geoinženýringu.  Značně  pomatené se zdá být i to,  že nejspíš  nakonec na tom všem nikdo (dlouhodobě) nevydělá a i ti,  kdo pevně věřili ve svou mazanost,  na svoje konání v posledku  také  těžce doplatí.  Že nakonec prodělají úplně všichni.

Jako taková šílená třešnička na šíleném dortu se mi zdá být to, že jsme se tomu všemu špatnému, co přijde, mohli jako lidstvo  vyhnout, a  ne že jsme mohli, my jsme mohli snadno, pohodlně a elegantně.  To je stále jasnější.  Ale toto, mám takový pocit, jsem tady už možná i víckrát napsal. Dnes (a příště) se pokusím  víc a hlouběji zabrousit do toho, jak se to všechno vlastně dalo (a mělo)  provést.

Podle mého úsudku stačilo použít před nějakými těmi asi 25 lety, (když už bylo jasné, oč jde),  nástroj, který všichni znají a  průběžně zažívají na vlastní kůži – daň.  Jsem toho názoru, že sama o sobě by daň sice nemohla ten tehdy ještě vzdálený a neurčitý problém  zcela vyřešit,  ale určitě by ho zabrzdila v rozmachu  a zabránila  jeho rychlému rakovinnému rozrůstání.

Tohle že může udělat jedna daň?   

Já myslím, že ano. Kdybychom (my euro-atlantická civilizace)  byli včas  zdanili uhlík, místo abychom se klaněli tak zvanému trhu bez přívlastků, udělali bychom asi ten nejdůležitější, resp. nejúčinnější  krok k vlastní záchraně. Jistě, záleželo by i na dalších činech, například  na tom,  co bychom udělali s těmi penězi, vybranými na dani, ale lze předpokládat, že  dobře zorientovaný trh by vzal na vědomí informaci, že uhlí nebo ropné produkty už nejsou nadále  přínosné a výhodné,  že zjevně nemají budoucnost a  že je tedy třeba hledat a nabízet nějaké nové cesty.  A tohle trh umí opravdu moc dobře. Jenom musí věřit,  že  ty daně  při nejbližší příležitosti někdo zase nezruší.

 

První zcela solární vlak vypadá jako český motorák, ale jezdí v Austrálii. Jak krásně by se přitom vyjímal mezi Bakovem nad Jizerou a Turnovem!

Mám za to, že kdybychom byli včas konali a daň zavedli, dnes by náš  každodenní život nevypadal  nějak strašně moc jinak, než jak vypadá.  Ale obklopovalo by nás dnes jistě o hodně víc  těch pozitivních, progresivních prvků, a míň těch  negativních.  Abych dal příklad…tak třeba co by se dělo v dopravě…? Hodně!  Tam by to  jistě velmi  vřelo.  Na dálnicích by dnes bylo viditelně méně  kamionů, ( částečně by se asi  nákladní doprava vrátila na železnici a částečně by se jezdilo efektivněji). Bylo by (i u nás) k vidění jistě  víc aut na vodík nebo na elektřinu a  nebo třeba i na stlačený vzduch.  Skoro jistě by nejezdilo tolik osobních terénních aut a aut s vysokou spotřebou. To by se totiž prodražovalo.  Myslím, že by bylo vůbec méně aut na silnicích a naopak – určitě bychom sledovali oživení železnice. Osobně si myslím, že i u nás v Česku by probíhala  další elektrifikace  železnice ( dosud máme elektrifikovaných tratí jen 30%), a to  s vlastní výrobou elektřiny ze slunce (nádraží = elektrárna). Letadla by na tom byla hůř a musela by rychle  hledat úspornější pohon, jinak by se lítalo míň.   Možná by zkoušely nějaké zcela nové dopravní systémy, které ve skutečném světě zatím nezkouší.  Ale po městech by se jezdilo víc na starých dobrých kolech. A tak dále, a tak dále. A nežili bychom ani v zemljankách, ani v jeskyních,  všude bychom dojeli, a to v přiměřeném pohodlí. Na oslíkovi nebo na velbloudovi by se i nadále po silnicích jezdit nesmělo. Prostě dělo by se leccos progresivního, co se v současnosti bohužel neděje, nebo se to děje pomalu a se zpožděním. Ale hlavně a především by zjevně a výrazně  klesalo množství vypouštěného uhlíku do atmosféry a tudíž by tolik nerostla teplota na planetě, ledovce by netály tak rychle a naše šance na zachování obyvatelné planety by byly daleko větší, než jsou dnes.

A jak jsem řekl, mohlo to být celkem bezbolestné.

Vážně úplně bezbolestné? 

No, bezbolestné úplně pro  každého  by to asi nebylo.  Uhlobaroni  by mohli postrádat nějaký ten milion do rodinného rozpočtu a jistě by si  tu a tam zafňukali. A ropní magnáti jakbysmet. Ale obyčejný člověk by to všechno mohl prožívat celkem v klidu, a pokud by se snažil, mohl by si v určitých situacích i přilepšit.  V každém případě si ale myslím, že to hlavní by nebyla částečná či úplná  bezbolestnost daně, ale ten její  veskrze blahodárný   dopad na vznik nové úspornější a šetrnější ekonomiky.

Ony  totiž  daně, kromě toho, že přesměrovávají toky peněz, mají i tu  moc, že učí lidi i firmy novému chování a jednání.  Například říkají,  jestli se má plýtvat nebo neplýtvat, jestli něco je žádoucí nebo ne.  A to je přesně to, co potřebujeme změnit, protože pořád  všemožně plýtváme, vyrábíme  elektřinu z uhlí a jezdíme na ropu. Pokud by se toto povedlo změnit,  změnili bychom  ekonomiku, a s ní i celou společnost.

Uhlíková daň není módní novinka

Jestli se vám nyní zdá, že vkládám nemístné naděje do nástroje, který je nevyzkoušený a tudíž  problematický, s radostí musím nesouhlasit. Uhlíková daň je až překvapivě promyšlená záležitost a mluvit o ní jako o  nějakém novátorském nebo riskantním nástroji   určitě není  na místě.  Ten pán, který ji vymyslel,  anglický   ekonom Arthur  Pigou, o takových daní mluvil a  psal velmi vážně  už někdy   v dvacátých letech minulého století! A jeho žáci navrhovali varianty takových daní  a navrhují je  i nadále, v některých případech se tyto daně  zkoušejí – s úspěchem –  i v praxi.  Já předpokládám a  doufám, že jak se situace s přehříváním planety zhoršuje a bude i nadále,  myšlenka danit uhlík  bude nabývat na síle a že se nakonec prosadí a že bude mít zásadní dopad na lidskou společnost.

Aby se to stalo (aby daň měla patřičný dopad), měla  by ji  přinejmenším nějaká větší skupina ekonomicky rozvinutých zemí zavést současně  a v nějaké přiměřené výši.  Tak se to většinou chápe. Neměla by se vybírat  nějaká halířová  nebo až  homeopaticky symbolická daň,  jako se to někdy děje.  A ovšem,  daň by se  neměla zavést ani skokem či šokem, protože některé firmy, které nejsou zase až tak moc pružné a přizpůsobivé, by mohly mít dost velké problémy.

Ještě bych dodal, že daň, jakkoli má být zásadním  a důležitým  nástrojem  či   ústředním bodem klimatické politiky,  by asi potřebovala ještě další podporu, aby nástup účinků a dopadů byl pěkně hladký, a přitom i důrazný. Sem spadá například vládní podpora  zateplování domů a jejich vytápění s pomocí tepelných čerpadel a slunce. Nebo podpora  cyklistiky ve městech, podpora obnovitelných zdrojů na úrovni obcí a domácností atd. Pak by to mělo fungovat.

Ekonomové doporučují 

Ekonomové,  kteří se  zabývají globálním oteplováním,  považují nějakou formu uhlíkové daně za  jednoznačně nejlepší způsob, jak klimatický problém řešit.

Před začátkem klimatického summitu v Bonnu  v listopadu 2017   skupina  třinácti světově vynikajících ekonomů  znovu vyjádřila důrazně názor, že pokud se má svět vyhnout dalšímu nebezpečným projevům změn klimatu,  je třeba bez otálení zavést  globální uhlíkovou daň.  Na výzvě se podíleli například prof. Nicholas Stern, nebo nositel Nobelovy ceny za rok 2001 profesor Joseph Stiglitz.  Experti navrhli rovnou i výši daně – cenu za jednu tunu oxidu uhličitého.  Daň by se podle nich zprvu vybírala  v počáteční výši 40 – 80  dolarů do roku 2020 a později až 100 dolarů za tunu  CO2.

V současné době  se k takovém (tak vysokému) zdanění bohužel neblíží nikde a naopak, leckde jsou fosilní paliva podporována ( ejhle – další projev šílenství) a to otevřeně nebo skrytě.

U nás v Evropě máme dani podobný systém, (dokonce největší na světě) tak zvaný trh s emisními povolenkami, jenže až dodnes byla  cena za vypuštění tuny  uhlíku  tak nízká (zhruba  5 euro za tunu), že dotčené firmy  se nemusely  výrazněji snažit vypouštěné emise jakkoli snižovat, šetřit nebo zavádět nějaké zlepšováky.  V současné době se EU snaží situaci zlepšit, cena  za vypuštěnou tunu by měla postupně zase začít stoupat a firmy by tak měly mít postaráno o motivaci k úsporám.

Ale já se tady ještě vrátím (hned příště ) k uhlíkové dani a k tomu, jak zatím funguje ve světě.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama