xxxxxxxxxxxxxxxxx
Milí čtenáři, vážení spoluignoranti, dnes se pouštím na tak tenký led a tak neprobádanou půdu, že se až sám sobě divím, kde se ve mně ta odvaha bere. Jenže, odpovídám si potom sám, co jiného bych jako blogger-důchodce vlastně měl dělat, než jít směle dobrodružství hledání pravdy vstříc?!!!
Vhodný okamžik revolučního propuknutí
Mnoho vzdělaných a důvěryhodných lidí už dosti dlouho říká, že by se klimatické nebezpečí nemělo podceňovat, a že je nejvyšší čas začít něco dělat (konkrétně snižovat emise CO2). Říkali to před deseti lety. Říkali to i před patnáci lety. A někteří z nich to říkali dokonce už i před dvaceti lety! Vlastně už nejméně dvacet let čteme a slýcháme pořád tu větu-výzvu: „Teď je ten správný čas, teď by se mělo začít!.“
Jenže jestli je správný čas teď, tak asi nebyl (?) před dvaceti lety, a naopak, jestli byl tehdy, není (?) teď. Buď jsme my ten správný čas k revolučnímu začátku už zřejmě propásli, anebo by bylo v roce 1994 předčasné začít a kdybychom je byli poslechli, byl by to zbrklý začátek a zbytečně bychom se vyčerpávali a vůbec …
Takže jak?
Vydal jsem se hledat odpovědi na tyto otázky a jako vždy, chtěl jsem, než začnu psát, nejprve pochodit po internetu a pohledat různé odpovědi od zasvěcených a věci znalých a z nich si pak třeba vybrat nebo složit nějakou tu nejspíš vyhovující…Ale ouha! Na toto téma se v síti nic moc nevyskytuje, (nebo jsem to nehledal správně). Nakonec mi nezbylo, než se do toho pustit bez pomoci a dopustit se do značné míry vlastního názoru..
Pracoval jsem s předpokladem, že revoluce nemůže propuknout jen tak mírnix dýrnix, pro legraci revolucionářů. Musí mít důvod, nesmí propuknout předčasně, a vůbec se nesmí odfláknout. Krátce řečeno, musí se vědět kdy, proč a jak.
Může být například problém měnit revolučně svůj vlastní životní styl v situaci, kdy ještě nepociťujete silnou potřebu změny. Tak třeba: hulíte, ale je vám dvacet, ještě nemáte bronchitidu, zrovna nebalíte slečnu, která kouření nesnáší, netoužíte po tom uběhnout čtvrtku pod padesát vteřin, máte dost peněz na financování nikotinu a možná ani přesně nevíte, co vám v pozdějším životě hrozí. To není tak úplně revoluční situace. Respektive, v tom momentě se změnou začnou jen ti nejprozíravější, ti stratégové. Ale už za pět let to může být jinak (vstup do zaměstnání,rodina) a potřeba změny se dostaví.
Ví se proč.
Revoluce může začít.
1. Vědělo se PROČ
Před dvaceti roky, v roce 1994, se už vědělo o možném nebezpečí, plynoucím z globálního oteplování dost, a tudíž soudím, že byly dost silné důvody pro to začít něco rozumného dělat. Uvažte, že už v roce 1979 proběhla první světová konference o klimatu a v roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro klimatickou změnu !!! To se jistě nedělalo bez důvodu. Například Mezivládní panel si založily vlády pod hlavičkou OSN jakožto součást řešení problému klimatu. Kdyby takový problém neexistoval, nevědělo by se o něm, nic by se nezakládalo.
V knize První globální revoluce, kterou napsali (a v roce 1990 vydali) pánové King se Schneiderem, se píše: „Zdaleka nejnaléhavější je problém celkového oteplování atmosféry, který přímo ohrožuje globální ekonomický i sociální systém. (…) Nezbytné jsou především následující kroky: redukce globálních emisí oxidu uhličitého snížením spotřeby fosilních paliv…“, (atd. Kniha je mj. zajímavá tím, že české vydání má předmluvu od Václava Havla a doslov spolupodepsal ing. Miloš Zeman.)
Snad někdo namítne, že tehdy, v roce 1990 nebo 1994 nebyly názory na globální oteplování ještě tak vědecky propracované jako dnes, takže šlo spíš o hypotézu, pouhé podezření. Nu, já si osobně myslím, že k akci mělo stačit rozhodně i opodstatněné podezření, (snad ani nemusím říkat, že čekat na jistotu znamená nechat proběhnout globální oteplení se vším všudy a učinit planetu zřejmě neobyvatelnou).
My dnes už vidíme, že vědcům se jejich původní podezření potvrdila, že teplota na planetě roste a že tento růst má už i jasně destruktivní, nedobré následky. Podle Světové meteorologické organizace od roku 1970 vzrostl výskyt přírodních neštěstí (bouře, záplavy, sucha atd.) pětkrát. Není úplně jisté, co je a co není možné z konkrétních událostí v počasí připsat oteplenému klimatu, ale například ve výzkumu, které provádí a zveřejňuje Americký úřad pro oceán a atmosféru spolu s anglickým Úřadem pro meteorologii a dalšími týmy, byli vědci ochotni dát do příčinné souvislosti s lidským vlivem například bouři Sandy v USA 2012, nebo vlnu veder v Rusku v roce 2010 (která měla údajně za následek 55 000 předčasných úmrtí) nebo i úbytky ledu v Arktidě a leckteré další události (přičemž fakt, že zatím vědci nepotvrdili příčinnou souvislost některých jevů,ještě neznamená, že tam žádná není. Může být a může být potvrzena později).
2. Vědělo se JAK
Dnes se někteří klimatičtí hazardéři tváří, že vlastně není jasné, jak to klima máme šetřit, že to je moc drahé a moc nespolehlivé a tak dále.
Ve skutečnosti už na začátku let devadesátých se vědělo, kudy by asi tak vedla cesta. Byly také k dispozici poměrně dobře promyšlené ekonomické nástroje, které se daly proti rozhašování klimatu pálením fosilních paliv použít. Byly rozpracované detailně myšlenky ekologické daňové reformy (původní nápad pochází už někdy z doby před druhou světovou válkou!)
Také už tehdy (zde myslím rok 1994) existovala myšlenka obchodovatelných emisních povolenek (ta se tady v Evropě sice zatím neukazuje v moc dobrém světle, ale kdyby se správně provedla, určitě by mohla taky přinést pozitivní výsledky).
A konečně: k dispozici byly také už některé důležité technologie, například v oblasti obnovitelných zdrojů byl pochopitelně principielně znám větrný mlýn (už někdy od středověku) a byla taky známa fotovoltaika. Už v roce 1962 si komunikační družice Telstar vyráběla energii pro vlastní potřebu ze slunce. Americký prezident Jimmy Carter podporoval hodně fotovoltaiku a v roce 1977 nechal namontovat na Bílý dům solární kolektory. A tady u nás v tom našem Česku se už tehdy dobře vědělo, že chceme-li pálit méně uhlí, musíme například v panelácích nějak ucpat díry, kterými utíká to teplo ven…
Pak se to všechno ale nějak přibrzdilo či přímo zvrtlo. Nic nového nezačalo, pokračovalo se víceméně po staru.
Nepochybuji o tom, že ty dopady, které dnes pociťujeme, jsou zároveň důkazem, že kdyby se začalo s protifosilní revolucí už dříve, aspoň v tom roce 2004 (a já bych tedy hlasoval spíš pro ten rok 1994), byli bychom na tom dnes jednoznačně líp.
Kdybychom byli bývali
(Na tomto místě by se mi docela hodilo napsat, že kdybychom začali včas, některé ty dnešní katastrofy by nemusely být tak tvrdé anebo by se možná ani nestaly. Je mi docela líto, ale zdá se, že takto se to spravedlivě napsat nedá. V klimatickém systému to totiž trvá od příčiny k následku strašlivě dlouho, údajně i více než 40 let. Pokud toto platí, tak bychom si na pozitivní výsledky revoluce z roku 1994 museli ještě – dneškem počínaje- dalších dvacet let počkat. A to je dost dlouho, i když – například v životě běžného našince uplyne dvacítka za život třikrát až čtyřikrát…)
Na druhou stranu: má-li klimatický systém opravdu až několik desítek let dlouhou prodlevu mezi příčinou a následkem, tím spíš by bylo bývalo velerozumné začít co nejdříve a nic neodkládat… Nebyl by například jako začátek ještě lepši rok 1984? Hodilo by se těch deset let? Manželé D. a D.Meadowsovi, kteří spolu s J.Randersem napsali a v roce 1992 vydali knihu Překročení mezí, zkoumali mimo jiné také otázku, kdy by se vlastně nejpozději mělo začít s revolucí udržitelnosti a uvažují mimo jiné o různých začátcích, například i o roce 1975 (ovšem hypoteticky, zpětně). Docházejí k zajímavému závěru, že časnější start ke změně by jistě prospěl – ikdyž ne až tak moc, jak by opožděný start mohl uškodit.
Časnější začátek nějaké pro-klimatické změny než rok 1994 je těžké si představit, ale možná by nemusel být tím předčasným startem, o kterém jsem mluvil na začátku. Co kdyby se ta nová, méně zadýmená skutečnost lidem zalíbila natolik, že by o nějaké předčasnosti ani tak moc neuvažovali?
(Přiznám se vám, že já bych tak docela nezamítal ani ten rok 1975, a to už kvůli tomu, že bych moc rád viděl, jak by se asi tvářil Brežněv, kdyby mu někdo řekl, že má urychleně začít podporovat obnovitelné zdroje…)
A kdyby se opravdu začalo s akcemi, které navrhovali Meadowsovi (omezení ekonomického růstu za každou cenu, omezení populačního růstu, omezování znečišťování životního prostředí, ochrana zemědělské půdy apod.) důsledně již v onom roce 1975, tak dnes bychom možná pociťovali blahodárné účinky tehdejšího omezení-neměli bychom pocit, že se ženeme do pěkné šlamastyky, bylo by víc ledu v Arktidě, vzduch by se lépe dýchal, neb by byl čistější, bylo by víc sněhu na našich horách, povodně by nebyly tak časté, neboť to každodenní počasí by bylo klidnější a víc by se podobalo tomu, jak to bývalo za tak zvaných starých časů.
Ještě tenčí led
Možná tomu nebudete věřit, ale jak jsem tak s tou odvahou jednou začal, tak se mi to tak nějak zalíbilo, že bych u toho ještě setrval, ba možná bych ještě přisolil, vstoupil na ještě tenčí led a vyjádřil s laskavým dovolením čtenářů další rebelsko-provokativní názor.
Podle mého soudu ta revoluce, o které tu mluvím, možná mohla být celkem nekrvavá, bez velkého strádání a úpění poctivých měšťanostů. Nemusela bolet, možná někteří méně citliví lidé by si jí ani nemuseli všimnout.
Dá-li pánbůh, k tomu bych se někdy příště ještě rád dovyjádřil.
http://www.theguardian.com/environment/blog/2014/jul/14/8-charts-climate-change-world-more-dangerous