Musím přiznat, že pro mě je někdy docela těžké sledovat veškeré peripetie velkého příběhu o záchraně/nezáchraně klimatu na planetě Zemi. Chci říci, že i když se situace často mění a objevují se i jiskřičky naděje, spíše převládají momenty, kdy to všechno vypadá zle-nedobře, a kdy se zdá, že to už ani nemůže dopadnout dobře, protože to už by byl opravdu zázrak, a ty se přece ve skutečném životě nedějí.
Poslední záchvat klimatického pesimismu ve mně vyvolaly francouzské „Žluté vesty“, respektive jejich opakované akce proti daním z nafty a proti prezidentu Macronovi.
Hodně naštvaní
Na 150 000 demonstrantů opakovaně protestovalo ve Francii proti záměrům prezidenta Macrona zavést nové daně z pohonných hmot. Macron chtěl podpořit elektromobilitu a omezit užívání zvláště dieslových motorů. Automobilová doprava by se tak stala čistší (méně zdravotně závadná) a také vhodnější z hlediska boje proti globálnímu oteplování.
V komentářích, které jsem k tomuto tématu četl, převládá názor, že „Žluté vesty“ nechtějí dorasovat planetární klima, že netouží znečišťovat vzduch a že ty protesty jsou především o tíživé chudobě protestujících. V polských Katovicích, kde se řeší momentálně klima na vysoké úrovni, se údajně rozhojnilo slovní spojení „spravedlivý přechod“, přičemž „přechod“ je míněno jako změna od uhlíkové ekonomiky k bezuhlíkové a „spravedlivý“ jako „sociálně ohleduplný“. Macron potřebu takového přístupu zřejmě jaksi přehlédl nebo podcenil.
O Francii a jejích sociálních problémech nemám žádné bližší zprávy. Zdá se mi nicméně, že ti opravdu chudí lidé se rekrutují z nemocných, hodně starých a matek samoživitelek, a že tyto skupiny rozhodně příliš k bojům s policejními těžkooděnci neinklinují. Nejbojovnější Žluté vesty jsou zjevně v dobré kondici, pocházejí údajně z prostředí extrémní pravice i levice, globální oteplování je, zdá se, až tak nezajímá. ( „Hele, kámo, klidně si klima zachraňuj, když myslíš, ale nás z toho vynech“, řekli by mi snad, kdybych se jich zeptal.) Myslím, že opravdu hlavně nechtějí platit další daně – tak jak to říkají. A možná že ani žádný jasný cíl nemají, možná jsou jen prostě naštvaní na tu bohatou vrstvu a možná, že si i rádi trochu zaválčí s policií a svůj vztek si tak vybijí.
V každém případě se však hořící auta v Paříži dostanou do televizí a mají větší dopad, než akce, kde auta nehoří. Tedy, mě by zapalování aut nepřesvědčilo o tom, že ti, kdo podpalují, mají pravdu, ale Francouze asi ano, přibližně v 75% vyjádřili vůči demonstrantům sympatie. Možná je to tak, že takový televizní divák si řekne: „Teda ti jsou tak strašně nasraní, to se jim asi fakt hrozně ukřivdilo!“ Ale copak chápeme daň z nafty jako těžkou křivdu? Já ani ne, upřímně řečeno, i když si myslím, že vždy v případech nových (i ekologických) daní by se mělo vyvažovat a ulehčovat.
Méně naštvaní
Skoro ve stejnou dobu jako tato francouzská rebelie ale proběhly v Evropě další akce, které jsou v tom klimatickém příběhu taky zajímavé a důležité. Bohužel však (jelikož při nich chybí akční prvky), nejsou až tak pokrývané médii. Neví se o nich.
Rebelie číslo dva proběhla v Londýně a spočívala v tom, že se zde našla skupina (několika tisíc) lidí, kteří rovněž (skoro jako ve Francii) blokovali dopravu, ale z úplně jiných důvodů než Francouzi. Londýňané blokovali dopravu na protest proti tomu, že vláda dělá m á l o pro záchranu klimatu. Tito „Rebelové proti vymírání“ nic nezapalovali, a nikoho nezranili, ale posléze se stejně dostali do vězení (spáchali přestupek tím, že dopravu blokovali), s čímž ostatně předem počítali. Věděli, že je policie zadrží, ale stejně do šli. Byli přesvědčení. Hádám však, že v konkurenci Francouzů se do televizí nedostali. Například do ČT ne a do těch komerčních už vůbec. (S výjimkou BBC těžko vůbec někam.).
A úplně málo naštvaní
A posléze ještě jedna demonstrace.
Proběhla zkraje prosince v Bruselu a byla taky dost velká, beru-li v úvahu čísla. Podle belgického tisku se jí zúčastnilo na 65 000 lidí. Také tito lidé přímo a výslovně požadovali energičtější ochranu klimatu. Jenže – jejich protest byl úplně pokojný, plameny nešlehaly, kouř se nevalil, demonstranti dokonce ani nic neblokovali a k vidění byla jen hesla jako „Učiňme naši planetu opět zelenou“ a podobně. Pročež hádám, se ani tato demonstrace se do médií (a tím k sluchu politiků i voličů) nedostala.
Co z toho plyne? Možná by se mohla položit otázka, proč zvýšená daň vyžene tisíce do násilných protestů a celoplanetární klimatická katastrofa prostě ty emoce nevyvolává. (Asi že ta daň je bezprostřední, že tam se bojuje za vlastní zájmy, kdežto katastrofa způsobená přehříváním planety možná ještě není tak úplně zjevná a taky je to přece globální záležitost, takže proč my, proč nevyjdou do ulic Číňani, Američani, Pakistánci, Srí-Lančané a tak dál až do konce?)
Taky by se možná dal zformulovat návod svého druhu : chcete-li něčeho dosáhnout, neseďte doma a nic nepište (kromě fake news), nechoďte na povolené a poklidné demonstrace, ale vemte kanystr s benzínem, nasaďte masku a vyražte do ulic ( pochopitelně, čím víc vás bude, tím budete beztrestnější). Leknou se vás. Takový Macron už ustoupil a bude to zřejmě drahý ústup.
Dost často tady píšu, že jsem zastáncem takových proklimatických opatření, která nezhorší sociální situaci nikomu. Jsou taková docela dobře možná, o tom jsem přesvědčen. Ale vadí mi, že by míra zuřivosti a destruktivity demonstrantů a velikost škod, plynoucích z jejich protestu měla rozhodovat o tom, co je rozumné nebo spravedlivé nebo potřebné.
Smutek mě jímá, když pomyslím na to, co asi budou tito dnes nejnaštvanější bojovníci proti zvýšení daně říkat (a hlavně dělat) za nějakých deset a více let, až se klima dále zhorší a oni zjistí, že se zdražuje víno, káva, maso a určitě i chleba a voda…